1
00:00:02,000 --> 00:00:07,000
Downloaded from
YTS.MX

2
00:00:08,000 --> 00:00:13,000
Official YIFY movies site:
YTS.MX

3
00:00:08,240 --> 00:00:13,120
KOMEDIÁLNÍ SPECIÁL NETFLIX

4
00:00:45,240 --> 00:00:46,680
Nevím, jak líbat holky.

5
00:00:49,600 --> 00:00:52,080
Straší mě to už od dětství.

6
00:00:53,200 --> 00:00:55,120
Líbání holek mě fakt hodně děsí.

7
00:00:55,600 --> 00:00:58,200
Nedávno jsem potkal holku,
která se mi moc líbila.

8
00:00:59,120 --> 00:01:01,600
Na konci prvního rande
jsem ji nedokázal políbit.

9
00:01:02,440 --> 00:01:03,280
Snažil jsem se.

10
00:01:04,280 --> 00:01:05,840
Nechápala, o co mi jde.

11
00:01:07,040 --> 00:01:08,720
Na prvním rande to nešlo.

12
00:01:09,400 --> 00:01:11,400
Na druhém rande taky ne.

13
00:01:11,920 --> 00:01:13,120
Domluvili jsme si třetí

14
00:01:13,200 --> 00:01:15,440
a cestou tam jsem cítil obrovský tlak,

15
00:01:16,160 --> 00:01:17,800
protože čím víc těch rande máte,

16
00:01:19,160 --> 00:01:20,840
čím víc je pokusů,

17
00:01:21,600 --> 00:01:22,840
tím víc narůstá tlak.

18
00:01:23,480 --> 00:01:25,280
Jako když děláte řidičák.

19
00:01:26,440 --> 00:01:27,720
Projedete to jednou,

20
00:01:28,320 --> 00:01:29,640
jdete se učit znovu.

21
00:01:30,120 --> 00:01:32,600
Třikrát? Jeď autobusem,
nebudem se s tebou otravovat.

22
00:01:33,960 --> 00:01:36,000
Projel to tu někdo víckrát?

23
00:01:36,080 --> 00:01:37,520
Klidně zatleskejte. Do toho.

24
00:01:38,040 --> 00:01:39,320
Taky jste na to hrdí.

25
00:01:39,400 --> 00:01:41,560
„Neumíme dopravní značky!“

26
00:01:42,720 --> 00:01:44,760
Někteří z vás zvedli ruce.
Chyba.

27
00:01:45,360 --> 00:01:47,360
Poslouchejte instrukce až do konce.

28
00:01:47,440 --> 00:01:50,240
Vím, proč jste nedostali řidičák.
Poslouchejte až do konce.

29
00:01:50,720 --> 00:01:51,720
„Teď odbočit…

30
00:01:52,320 --> 00:01:54,280
Ne. Kruci. Chtěl jsem říct doprava.

31
00:01:54,360 --> 00:01:57,440
Jel jsi doleva.
Bohužel tam byla základka.

32
00:01:58,160 --> 00:02:00,320
Právě jsi zabil osm dětí. Jejda.

33
00:02:00,800 --> 00:02:01,920
A těhotnou ženu…

34
00:02:02,680 --> 00:02:04,680
měla mít dvojčata, to je deset dětí!“

35
00:02:06,480 --> 00:02:09,800
Já neuspěl mockrát,
vždy kvůli parkování do řady.

36
00:02:10,280 --> 00:02:11,560
Parkování do řady mě děsí.

37
00:02:12,200 --> 00:02:14,760
Nedávno mi došlo,
že parkování do řady je symbol,

38
00:02:15,280 --> 00:02:18,480
jako polibek,
a když selžete, jako muž,

39
00:02:19,000 --> 00:02:22,040
znamená to, že nejste skutečný muž.
Což je absurdní.

40
00:02:22,920 --> 00:02:24,840
Na polibku je ujeté,

41
00:02:24,920 --> 00:02:27,920
že dívce nemůžete říct:
„Vydrž, zkusím to znovu.

42
00:02:28,440 --> 00:02:31,920
Políbím tě z jiného úhlu.“
Ne, tohle nefunguje.

43
00:02:32,000 --> 00:02:34,840
Nemůžete za ni postavit kámoše.

44
00:02:34,920 --> 00:02:38,400
„Ještě kousek…

45
00:02:38,480 --> 00:02:39,520
Stát. Hlasivky.“

46
00:02:40,080 --> 00:02:40,920
Ne.

47
00:02:42,480 --> 00:02:43,520
Třetí rande

48
00:02:45,520 --> 00:02:46,720
a pořád to nejde.

49
00:02:47,320 --> 00:02:50,280
Cítil jsem se divně.
Šel jsem domů a svěřil se spolubydlícímu.

50
00:02:50,360 --> 00:02:52,040
Většinou mám problém se otevřít,

51
00:02:52,120 --> 00:02:54,480
ale tady je to lehké,
spolubydlící je nejlepší kámoš.

52
00:02:54,560 --> 00:02:56,440
Byl doma, vždycky je doma.

53
00:02:56,960 --> 00:02:58,920
Je mu 40 a já ho miluju.

54
00:02:59,640 --> 00:03:03,320
Řekl jsem mu: „Asi se bojím chvíle,
kdy budu muset políbit holku.“

55
00:03:03,960 --> 00:03:05,160
Dal mi dobrou radu:

56
00:03:05,680 --> 00:03:08,840
„Neboj se okamžiku,
kdy máš políbit holku.“

57
00:03:10,520 --> 00:03:12,440
Tak povídám: „A dál?“
A on: „Jo.“

58
00:03:13,200 --> 00:03:15,840
To není rada.
To je popření. Nefunguje to.

59
00:03:15,920 --> 00:03:18,800
- „Mami, já se bojím tmy!“
- „Neboj se, Timothée.

60
00:03:19,320 --> 00:03:21,040
Vrať se zpátky do jeskyně.“

61
00:03:22,040 --> 00:03:23,280
Řekl mi:

62
00:03:23,360 --> 00:03:26,280
„Bojíš se toho,
protože se bojíš odmítnutí.

63
00:03:26,960 --> 00:03:30,720
Na čtvrtý rande ji pozveš sem,
budu ve svým pokoji, nebudu poslouchat.“

64
00:03:30,800 --> 00:03:33,400
Tak povídám, že je to divný,
ale proč ne.

65
00:03:33,920 --> 00:03:35,360
„Když zazvoní, otevřeš.

66
00:03:35,880 --> 00:03:38,320
Pozveš ji dál.
Měla by dlouho mluvit.

67
00:03:38,840 --> 00:03:41,240
Budeš se jí dívat do očí.
Pak ji přerušíš.

68
00:03:41,320 --> 00:03:42,560
A pak řekneš:

69
00:03:44,160 --> 00:03:46,320
Teď mi ho vykuř.“

70
00:03:46,400 --> 00:03:47,640
Ne, dělám si srandu!

71
00:03:48,440 --> 00:03:49,280
Řekl mi…

72
00:03:50,320 --> 00:03:53,440
Mám používat tenhle tón
celý vystoupení? Řekl mi…

73
00:03:54,240 --> 00:03:56,800
„Přerušíš jí a řekneš: ‚Promiň,

74
00:03:57,440 --> 00:04:00,200
ale asi tě v příštích
třech minutách políbím. Pokračuj.‘

75
00:04:00,680 --> 00:04:03,240
Když řekne: ‚Ne, díky‘, nedělej to.“

76
00:04:04,280 --> 00:04:06,640
Velmi dobrá technika založená na souhlasu.

77
00:04:07,560 --> 00:04:09,160
Pak povídá: „Ale jestli udělá…

78
00:04:14,960 --> 00:04:15,800
‚Tak jo.‘“

79
00:04:18,800 --> 00:04:21,600
Povídá: „Když blahem kdákne,
tak z toho má radost.“

80
00:04:22,120 --> 00:04:24,560
Tenhle výraz používali
mysogini v 80. letech.

81
00:04:24,640 --> 00:04:26,800
Jako: „Jak zavrtí ocasem,
je to dobrý znamení.“

82
00:04:26,880 --> 00:04:28,120
Opravdu jako neandrtálci.

83
00:04:28,640 --> 00:04:29,840
Víc rad jsem nedostal.

84
00:04:29,920 --> 00:04:32,040
Zvu ji na čtvrté rande.
Jsem ve stresu.

85
00:04:32,560 --> 00:04:34,560
Přijde pozdě, protože má úroveň.

86
00:04:36,360 --> 00:04:38,240
Tak jsem měl čas přemýšlet za dveřmi.

87
00:04:38,320 --> 00:04:41,480
Myslím, že vím, proč neumím
líbat holky, co se mi líbí.

88
00:04:42,200 --> 00:04:43,520
Je to kvůli našim.

89
00:04:44,160 --> 00:04:46,480
Jsou jediný pár, co jsem zažil.

90
00:04:46,560 --> 00:04:49,480
Jsou spolu 30 let,
nikdy jsem je neviděl se líbat.

91
00:04:49,560 --> 00:04:51,120
Ani náznak lásky.

92
00:04:51,200 --> 00:04:54,160
Jako lidi, co se mají trochu rádi,
ale nic šílenýho.

93
00:04:54,680 --> 00:04:58,200
Jsou jako kolegové
z kanceláře, jejichž šéf jim řekl:

94
00:04:58,280 --> 00:04:59,120
„Vy dva,

95
00:04:59,760 --> 00:05:01,880
v pondělí chci mít na stole rodinu.“

96
00:05:01,960 --> 00:05:03,680
A oni na to: „Když to řekl šéf…“

97
00:05:03,760 --> 00:05:06,280
Nechápu jejich párovou dynamiku.

98
00:05:06,360 --> 00:05:08,680
Někdy se jdu najíst domů.
Zazvoním.

99
00:05:08,760 --> 00:05:10,680
Otevřou a řeknou: „Ahoj, synku.“

100
00:05:11,960 --> 00:05:14,080
Je to jako ta hra Sims. Je to divný.

101
00:05:14,160 --> 00:05:15,000
„Jak se máš?“

102
00:05:16,720 --> 00:05:17,560
„Ale jo, dobrý…“

103
00:05:18,680 --> 00:05:21,960
Koukám na ně a říkám si:
„Jak jste mě počali?“

104
00:05:22,480 --> 00:05:24,160
V rodině je nás šest dětí.

105
00:05:24,240 --> 00:05:28,600
Každé tři roky počato
jedno dítě, složitá matematika.

106
00:05:29,920 --> 00:05:31,120
Mám ovšem teorii.

107
00:05:31,760 --> 00:05:32,840
Každé tři roky…

108
00:05:36,040 --> 00:05:37,880
si naši pronajímají zasedačku.

109
00:05:39,040 --> 00:05:41,280
Hezky se oblečou a…

110
00:05:43,640 --> 00:05:44,560
Úřednický sex.

111
00:05:44,640 --> 00:05:46,960
Neumím si to představit
jinak než úředně.

112
00:05:47,040 --> 00:05:48,520
Velmi srdečná věc. „Ahoj.“

113
00:05:49,080 --> 00:05:51,520
Podání ruky. Táta si ji asi trochu otře.

114
00:05:52,160 --> 00:05:54,760
Ona to zvedne
a zjistí, jestli to do sebe zapadá.

115
00:05:55,240 --> 00:05:57,240
Lehne si na záda a louhuje.

116
00:05:57,320 --> 00:05:59,520
Jako čajový pytlík.

117
00:06:00,560 --> 00:06:01,680
Mámin ovocný čaj.

118
00:06:02,960 --> 00:06:04,560
To je má teorie. Já nevím.

119
00:06:06,480 --> 00:06:07,680
Směju se, je to moje máma.

120
00:06:08,520 --> 00:06:11,760
Váš smích se mi nelíbí. Ne.

121
00:06:12,480 --> 00:06:13,760
Moji rodiče se milují.

122
00:06:14,960 --> 00:06:18,320
Jen na sebe nikdy nekoukají.
Rád si kvůli tomu mámu dobírám.

123
00:06:18,400 --> 00:06:20,800
Rád si ji dobírám,
hlavně kvůli tomuhle.

124
00:06:20,880 --> 00:06:22,680
Někdy přijdu, jen abych ji vytočil.

125
00:06:22,760 --> 00:06:25,920
Říkám jí: „Nemáš tátu ráda.
Nikdy se na něj nekoukáš.

126
00:06:26,440 --> 00:06:29,000
Mně to říct můžeš.
Jsem tvůj syn. Promluvíme si.“

127
00:06:29,640 --> 00:06:32,360
Začne se vztekat:
„Co to říkáš? Proč?“

128
00:06:32,920 --> 00:06:36,240
Když je dva metry daleko, říkám:
„Hej! Ty ho nemáš ráda?

129
00:06:37,440 --> 00:06:40,680
Můžeš mi to říct, nestyď se!
Promluvme si!“

130
00:06:41,760 --> 00:06:42,880
Zhroutí se a řekne:

131
00:06:42,960 --> 00:06:45,160
„Ty nic nechápeš,
ty malej hajzlíku.“

132
00:06:48,160 --> 00:06:51,960
Pak dodá: „Mít někoho rád, Panayotisi,
neznamená dívat se mu do očí.

133
00:06:52,040 --> 00:06:53,960
Znamená to dívat se stejným směrem.

134
00:06:54,480 --> 00:06:55,720
Stejným směrem.“

135
00:06:56,440 --> 00:06:57,280
Dojalo mě to.

136
00:06:58,120 --> 00:07:01,160
Když to řekla,
dojalo mě to, ale neukazuju emoce.

137
00:07:01,680 --> 00:07:03,160
Zareagoval jsem divně.

138
00:07:03,680 --> 00:07:05,400
Strčil jsem do mámy

139
00:07:06,280 --> 00:07:08,480
a povídám:
„To bylo absurdní, cos řekla!“

140
00:07:09,000 --> 00:07:10,520
Zakřičel jsem jí do obličeje

141
00:07:10,600 --> 00:07:12,000
přidušeným hlasem

142
00:07:12,560 --> 00:07:13,800
staré rasistky.

143
00:07:14,720 --> 00:07:17,360
Tím ženským hlasem,
co v noci otevírá okenice:

144
00:07:17,440 --> 00:07:18,440
„Samej Arab!“

145
00:07:19,840 --> 00:07:23,800
Znáte tu dámu, ne?
Takový byl můj hlas. Vyšlo to přirozeně.

146
00:07:24,640 --> 00:07:26,720
Nejhorší bylo, že ta paní má pravdu.

147
00:07:27,680 --> 00:07:29,120
Máma! Máma má pravdu!

148
00:07:29,760 --> 00:07:30,880
Pardon. Jejda.

149
00:07:32,120 --> 00:07:34,800
Smíchal jsem je, protože jsou stejné.
Ale je to jen…

150
00:07:35,560 --> 00:07:36,880
Je to jen vtip! Ano!

151
00:07:37,680 --> 00:07:41,120
Nedávno jsem pochopil,
co myslí tím pohledem stejným směrem.

152
00:07:41,200 --> 00:07:43,280
Byli jsme na obědě u rodičů.

153
00:07:43,800 --> 00:07:47,480
V tichosti si jíme,
protože nevím, jak komunikovat.

154
00:07:48,960 --> 00:07:50,040
A…

155
00:07:51,680 --> 00:07:54,040
Posledních 15 let, každé léto,

156
00:07:54,120 --> 00:07:57,400
si máma pronajme chatičku s rybníkem,
aby táta mohl chytat.

157
00:07:57,920 --> 00:07:59,680
Je to láska? Nemám tušení.

158
00:08:00,760 --> 00:08:03,280
Letos se do toho dala pozdě.
Žádný rybník už nebyl.

159
00:08:03,360 --> 00:08:06,600
Ještě jsme to nevěděli.
Bylo naprosté ticho.

160
00:08:06,680 --> 00:08:09,440
Uvnitř mámy bylo něco
hlubokého a smutného.

161
00:08:10,080 --> 00:08:12,760
Zírá na tátu, zhluboka se nadechne a…

162
00:08:13,280 --> 00:08:14,720
„Víš.

163
00:08:15,400 --> 00:08:18,080
promiň, nenašla
jsem pronájem s rybníkem.“

164
00:08:18,600 --> 00:08:19,440
Pořád jedl.

165
00:08:20,240 --> 00:08:21,560
Pak povídá: „No a?“

166
00:08:23,280 --> 00:08:24,600
Máma řekne: „Prostě

167
00:08:25,760 --> 00:08:28,960
jsem nesehnala chatičku
s rybníkem, abys mohl rybařit.“

168
00:08:29,640 --> 00:08:31,000
Táta povídá: „No a?“

169
00:08:32,440 --> 00:08:34,040
Máma říká: „Páni,

170
00:08:35,440 --> 00:08:37,120
je blbej, nebo co?

171
00:08:38,840 --> 00:08:40,480
Vždyť rád chodíš na ryby.“

172
00:08:41,000 --> 00:08:42,000
„Ne,“ odpoví táta.

173
00:08:44,920 --> 00:08:46,920
Mámě začalo cukat víčko.

174
00:08:47,520 --> 00:08:48,480
„Jo,“ řekla,

175
00:08:49,280 --> 00:08:53,000
„Baví tě to. Pronajímám kvůli tomu
už 15 let chatu s rybníčkem.“

176
00:08:53,080 --> 00:08:54,520
„Rybařím už 15 let,

177
00:08:54,600 --> 00:08:57,160
protože 15 let pronajímáš rybník!“

178
00:08:57,680 --> 00:08:59,600
Co taky dělat v Poitou-Charentes?

179
00:08:59,680 --> 00:09:02,240
Začal se třást.
Vstal. Šel do postele.

180
00:09:02,760 --> 00:09:04,720
Jedl jsem dál. Celý vyděšený.

181
00:09:05,360 --> 00:09:07,800
Pak říkám: „Tohle znamená
dívat se stejným směrem?

182
00:09:09,360 --> 00:09:10,400
Vždyť šilháte.

183
00:09:11,840 --> 00:09:12,680
Bacha.“

184
00:09:15,040 --> 00:09:17,680
S takovým příkladem
nemůžu líbat holku, co se mi líbí.

185
00:09:17,760 --> 00:09:19,240
Dělám na tom, ale zatím ne.

186
00:09:19,720 --> 00:09:21,960
Čekal jsem za dveřmi na čtvrté rande.

187
00:09:22,040 --> 00:09:24,200
Polibek na tváře na pozdrav. Příprava.

188
00:09:24,280 --> 00:09:25,360
Je nádherná.

189
00:09:25,440 --> 00:09:26,760
Předstírám, že jsem v klidu.

190
00:09:28,320 --> 00:09:31,400
Musím ji přerušit.
Tříminutová technika mého spolubydlícího.

191
00:09:31,960 --> 00:09:32,880
Jenže se stydím.

192
00:09:33,600 --> 00:09:35,840
Není to běžný,
ale hezká holka to dokáže.

193
00:09:35,920 --> 00:09:37,240
No tak se hecuju.

194
00:09:37,320 --> 00:09:38,800
„Dělej. Dokážeš to.

195
00:09:40,040 --> 00:09:43,680
Prostě ji přeruš.
Není to těžký. Odpočítám si to.

196
00:09:45,440 --> 00:09:46,280
Sto.“

197
00:09:48,200 --> 00:09:49,560
Kouknu na ni a řeknu…

198
00:09:50,160 --> 00:09:51,000
„Hej!“

199
00:09:51,520 --> 00:09:53,080
Trochu moc intenzivní!

200
00:09:53,160 --> 00:09:54,560
Poskočila. Podívala se na mě.

201
00:09:54,640 --> 00:09:55,720
Přísahám, že ano.

202
00:09:55,800 --> 00:09:57,800
Zpanikařil jsem. „Hej!“

203
00:10:00,480 --> 00:10:01,520
„Co se děje?“

204
00:10:01,600 --> 00:10:03,400
„Musím na záchod,“ vysvětluju.

205
00:10:04,240 --> 00:10:06,760
Improvizoval jsem.
Dělal jsem tohle rukama.

206
00:10:06,840 --> 00:10:08,520
Zamkl jsem se na záchodě.

207
00:10:08,600 --> 00:10:11,240
Deset vteřin jsem si říkal:
„Co jsem to provedl?

208
00:10:11,760 --> 00:10:12,720
Co se to stalo?“

209
00:10:12,800 --> 00:10:14,800
Zachvátila mě nová hrůza. Napadlo mě:

210
00:10:15,800 --> 00:10:18,400
„Uslyší, že tu nic nedělám.
Nebude mi věřit!“

211
00:10:18,920 --> 00:10:21,320
Dostal jsem nápad.
Vyndal jsem kartáčky z kelímku,

212
00:10:21,400 --> 00:10:22,960
naplnil ho vodou a

213
00:10:24,800 --> 00:10:25,640
vylil.

214
00:10:26,720 --> 00:10:28,960
Napadlo mě:
„Běž k psychiatrovi, Panayotisi.

215
00:10:29,640 --> 00:10:30,480
Je nejvyšší čas.

216
00:10:31,080 --> 00:10:34,880
Předstíráš močení
kvůli holce, který je to jedno,

217
00:10:34,960 --> 00:10:37,040
protože tě děsí polibek.
Něco je špatně.“

218
00:10:38,320 --> 00:10:40,440
Vrátím se do pokoje.
Jsem ve stresu.

219
00:10:41,120 --> 00:10:42,160
Potřebuju čůrat,

220
00:10:42,240 --> 00:10:45,080
protože voda kapající do záchoda
dělá stejný zvuk jako čůrání.

221
00:10:45,160 --> 00:10:46,240
Takže…

222
00:10:46,320 --> 00:10:48,760
Ale nemůžu spláchnout
dvakrát za sebou. „Ne…

223
00:10:49,400 --> 00:10:52,560
Není to, jak si myslíš.
Nemám rád velké čůrání.

224
00:10:54,040 --> 00:10:56,920
Mám radši dvě malá,
s přestávkou uprostřed.

225
00:10:57,000 --> 00:10:58,960
Udělám to,
čemu říkám první čůrání,

226
00:10:59,480 --> 00:11:03,080
pak schválně přestanu,
a jak to šimrá, vracím se.

227
00:11:03,800 --> 00:11:05,160
Tohle je druhé čůrání.

228
00:11:05,240 --> 00:11:08,600
Neber mi to.
Tak to dělám. Tohle je moje.

229
00:11:08,680 --> 00:11:09,880
„Má soukromá zahrada.“

230
00:11:10,720 --> 00:11:11,560
Ne.

231
00:11:12,360 --> 00:11:13,880
Vrátím se do pokoje.

232
00:11:14,480 --> 00:11:15,440
Potím se.

233
00:11:16,320 --> 00:11:19,240
Dívám se na ni a nevím,
vzdávám se obhajoby.

234
00:11:19,320 --> 00:11:21,160
Přeruším ji. „Promiň,“ povídám.

235
00:11:21,720 --> 00:11:23,960
„Za tři minuty tě asi políbím.

236
00:11:24,040 --> 00:11:24,880
Pokračuj.“

237
00:11:26,520 --> 00:11:27,440
To byla síla!

238
00:11:29,080 --> 00:11:29,920
A ona…

239
00:11:35,680 --> 00:11:37,240
„Ty jseš fakt divnej!

240
00:11:40,200 --> 00:11:41,040
Tak jo.“

241
00:11:46,480 --> 00:11:47,560
Stal se ze mě divoch,

242
00:11:47,640 --> 00:11:50,400
v hlavě pořád slyším:
„Zakdákej trochu!

243
00:11:50,480 --> 00:11:52,120
Dělej, zlato!“

244
00:11:52,200 --> 00:11:54,400
Brzy se z vás stane hajzlík.

245
00:11:55,640 --> 00:11:58,440
Viděl jsem jí na očích,
že to chce.

246
00:11:59,200 --> 00:12:02,000
Nebál jsem se odmítnutí.
Byla to roztomilá chvíle.

247
00:12:02,080 --> 00:12:03,760
Uběhly dvě minuty. Srdce mi buší.

248
00:12:04,280 --> 00:12:06,760
Dvě minuty a 30 sekund, 40 sekund.

249
00:12:07,280 --> 00:12:08,120
Padesát sekund.

250
00:12:09,320 --> 00:12:10,320
Třináct minut.

251
00:12:11,560 --> 00:12:14,120
Jako by měla v obličeji:
„Neříkals náhodou…?“

252
00:12:15,760 --> 00:12:16,960
Nedokázal jsem ji políbit.

253
00:12:18,040 --> 00:12:19,320
Já vás slyším.

254
00:12:20,400 --> 00:12:21,320
Nemám strach!

255
00:12:21,840 --> 00:12:24,920
Nebojím se polibku!
Bojím se, že jsem zranitelný.

256
00:12:25,440 --> 00:12:27,280
Věřím, že když někoho políbíte…

257
00:12:27,360 --> 00:12:30,440
Myslím skutečný líbání.
Nestává se to často, ale poznáte to.

258
00:12:30,520 --> 00:12:32,200
Cítíte v žaludku motýly.

259
00:12:32,720 --> 00:12:35,320
V téhle chvíli jste nejzranitelnější.

260
00:12:35,400 --> 00:12:36,720
Protože v jedné akci,

261
00:12:37,240 --> 00:12:39,720
tak symbolické a hloupé…

262
00:12:41,440 --> 00:12:43,080
vypustíte city, které jste si

263
00:12:43,160 --> 00:12:45,880
k té osobě ukládali týdny nebo měsíce.

264
00:12:45,960 --> 00:12:49,040
Seberete odvahu a naservírujete
jí je na stříbrným podnosu.

265
00:12:49,600 --> 00:12:51,160
Podíváte se jí do očí.

266
00:12:51,240 --> 00:12:54,800
Čekáte, abyste ten podnos
mohli naservírovat ve správný čas.

267
00:12:55,920 --> 00:12:57,720
Je hrozný, že může říct:

268
00:12:58,640 --> 00:12:59,480
„Ne!“

269
00:13:00,200 --> 00:13:02,440
Měli byste si říct:
„Šlo to dobře. O nic nejde.

270
00:13:03,800 --> 00:13:04,720
To se stává.

271
00:13:04,800 --> 00:13:07,720
Ano. Co má být?
Kdo neriskuje, nic nemá.

272
00:13:07,800 --> 00:13:09,640
Jo, Sylvie, děláš si srandu?

273
00:13:10,880 --> 00:13:13,720
Můžu jít spát?
Dnešek byl vyčerpávající.

274
00:13:13,800 --> 00:13:15,960
Zase si ty city odnesu. Jasně.

275
00:13:16,040 --> 00:13:17,920
Děláš si srandu? Nejsem rozhozenej.

276
00:13:18,000 --> 00:13:21,360
Je tu něco rozbitýho,
ale je to jen mý sebevědomí.“

277
00:13:21,440 --> 00:13:22,400
Děsí mě to.

278
00:13:24,280 --> 00:13:25,520
Hrozně mě to děsí.

279
00:13:26,280 --> 00:13:29,120
Nedávno jsem zjistil,
že když někoho políbíte,

280
00:13:29,200 --> 00:13:30,440
ty bakterie v…

281
00:13:30,520 --> 00:13:32,320
Tohle se vám nebude líbit.

282
00:13:32,880 --> 00:13:35,360
Bakterie z úst té osoby

283
00:13:35,440 --> 00:13:37,480
ve vás zůstanou čtyři roky po polibku.

284
00:13:39,080 --> 00:13:42,000
Ti lidé, co se líbali
s nějakým zoufalcem, si řeknou: „Co?

285
00:13:43,080 --> 00:13:46,080
Co říká ten chlap v tričku
a v džínách? Co povídáš, Steve Jobsi?“

286
00:13:46,600 --> 00:13:47,640
Je to tak.

287
00:13:48,400 --> 00:13:49,720
Najděte si to doma na netu.

288
00:13:50,280 --> 00:13:52,320
Vaše ústa jsou plná lidí z minulosti.

289
00:13:52,880 --> 00:13:54,320
Vaše ústa jsou Airbnb.

290
00:13:55,560 --> 00:13:56,920
Jsem prázdninový pronájem.

291
00:13:57,800 --> 00:13:59,800
Málo hostů. V Poitou-Charentes.

292
00:14:00,880 --> 00:14:01,760
„Ahoj!

293
00:14:02,600 --> 00:14:05,960
Vítejte v pronájmu U tří levandulí!

294
00:14:06,880 --> 00:14:08,240
Jaká byla cesta?“

295
00:14:09,960 --> 00:14:10,800
To jsem já.

296
00:14:18,120 --> 00:14:19,120
Nedokázal jsem to.

297
00:14:19,840 --> 00:14:22,440
Nic vám tak neubere na mužnosti,
jako neprovedený polibek.

298
00:14:23,280 --> 00:14:25,040
Ráno musela do práce.

299
00:14:25,120 --> 00:14:28,200
Doprovodím ji ke dveřím.
Naposledy se zastaví.

300
00:14:30,160 --> 00:14:32,080
Políbím ji na tváře. Hrozný.

301
00:14:32,560 --> 00:14:35,040
A ona povídá: „No tak příště.“

302
00:14:35,560 --> 00:14:36,400
„Jo,“ odpovím jí.

303
00:14:37,680 --> 00:14:39,280
Pak jsem zabouchl dveře.

304
00:14:40,400 --> 00:14:42,520
Vypadá to jako plácnutí po zadku. Ne.

305
00:14:43,720 --> 00:14:44,800
Pantomima mi nejde.

306
00:14:45,600 --> 00:14:47,880
Tohle chlapi nesmí.
Jen: „Tak šup, princezno.

307
00:14:48,440 --> 00:14:51,520
Vypadni, nebo tě vystrčím.
Jo, dojeď bezpečně domů.“ Ne.

308
00:14:51,600 --> 00:14:54,560
Prostě nejsem mim.
Nevím, jak zabouchnout dveře.

309
00:14:56,280 --> 00:14:58,240
Vypadám jako z komiksu, já nevím…

310
00:14:59,320 --> 00:15:01,440
Jejda, ne. Ne.

311
00:15:02,240 --> 00:15:03,520
Zabouchnu dveře. Prima.

312
00:15:03,600 --> 00:15:07,240
Pak otevře dveře můj spolubydlící.
„Co se stalo?“ povídá.

313
00:15:07,760 --> 00:15:09,680
- „Vím, že jsi poslouchal.“
- „Jo.“

314
00:15:10,520 --> 00:15:11,840
Už nelže.

315
00:15:11,920 --> 00:15:14,800
Prochází krizí středního věku.
Žije v pravdě.

316
00:15:15,320 --> 00:15:17,320
Povídá:
„Slyšel jsem, jak kdákla blahem.

317
00:15:17,920 --> 00:15:21,480
Chtěla, aby se to stalo.
Ten strach byl jen v tvé hlavě.“

318
00:15:22,240 --> 00:15:25,280
Začal jsem se vztekat.
Povídám: „Nejsi můj otec!“

319
00:15:26,840 --> 00:15:28,720
Potrestal mě a poslal spát.

320
00:15:30,240 --> 00:15:31,240
Nemohl jsem usnout.

321
00:15:32,000 --> 00:15:35,920
Trpěl jsem nespavostí. Štvalo mě to.
I když tohle slovo ne.

322
00:15:36,680 --> 00:15:38,480
Nespavost. V reálu je to lež.

323
00:15:39,200 --> 00:15:41,440
Rouška, co zakrývá pravdu.

324
00:15:42,440 --> 00:15:45,760
- „Vypadáš unaveně, Bertrande!“
- „Ano, trpím nespavostí. To nic.“

325
00:15:46,560 --> 00:15:47,640
Řekněme si pravdu.

326
00:15:48,160 --> 00:15:49,720
Pojďme se naučit říkat pravdu.

327
00:15:49,800 --> 00:15:52,080
„Momentálně mám v životě problémy,

328
00:15:52,160 --> 00:15:54,160
ale během dne na to
nemůžu myslet.

329
00:15:55,760 --> 00:15:57,240
Takže na to myslím v noci.

330
00:15:57,840 --> 00:15:58,680
A brečím.

331
00:15:59,720 --> 00:16:02,560
Jak lehnu do postele,
padají mi slzy do uší

332
00:16:03,760 --> 00:16:05,440
a poslouchám svůj smutek.

333
00:16:06,520 --> 00:16:08,120
Jaký byl víkend v Cévennes?“

334
00:16:12,120 --> 00:16:13,440
Všechno si musíme vybojovat.

335
00:16:15,960 --> 00:16:16,920
Je to tak.

336
00:16:17,880 --> 00:16:18,720
Naštvalo mě to.

337
00:16:18,800 --> 00:16:22,080
Můj táta říkal: „Všechno je v tvé hlavě.“

338
00:16:22,560 --> 00:16:24,640
Jezdili jsme za ním.
Říkal: „Je ti smutno?

339
00:16:26,000 --> 00:16:27,280
Je to jen v tvé hlavě.

340
00:16:28,240 --> 00:16:30,600
Nemá smysl brečet. To nepomůže.

341
00:16:31,920 --> 00:16:32,760
Stehy?

342
00:16:34,160 --> 00:16:35,480
Je to jen v tvé hlavě.“

343
00:16:36,000 --> 00:16:38,240
- „Krvácím.“
- „Jen to jen v tvé hlavě.“

344
00:16:38,760 --> 00:16:41,200
„Bylo to v mé hlavě. Teď to leze ven.“

345
00:16:42,360 --> 00:16:45,440
Táta má starodávný názory
na to, co dělá chlapa.

346
00:16:45,960 --> 00:16:48,000
Pro mého otce je chlap silný,

347
00:16:48,080 --> 00:16:50,680
sebevědomý, trochu vtipný,
trochu svůdce,

348
00:16:50,760 --> 00:16:51,840
ale nikdy slaboch.

349
00:16:52,360 --> 00:16:54,000
Můj otec v životě popírá dvě věci.

350
00:16:54,080 --> 00:16:56,560
Popírá city.
Pro něj neexistujou.

351
00:16:57,120 --> 00:16:58,080
A zpomalovací prahy.

352
00:16:59,200 --> 00:17:00,600
Ty taky neexistujou.

353
00:17:00,680 --> 00:17:03,320
Jezdíme přes zpomalovací prahy
rychlostí 70 kilometrů.

354
00:17:03,400 --> 00:17:06,040
- „Byl tam zpomalovací práh.“
- „Jaks na to přišel?“

355
00:17:06,560 --> 00:17:09,920
Musím to dokazovat
nárazem čela do střechy auta.

356
00:17:10,440 --> 00:17:12,840
Je to šílený. Nedávno jsme

357
00:17:12,920 --> 00:17:15,440
odcházeli z restaurace.
Ještě si na cestu objednal kafe.

358
00:17:15,960 --> 00:17:17,280
Ani nevím proč.

359
00:17:17,360 --> 00:17:20,400
V poslední době rád říká:
„Dejte mi to s sebou. Nemám čas.“

360
00:17:20,920 --> 00:17:21,760
Má čas.

361
00:17:22,520 --> 00:17:23,760
Znám jeho rozvrh.

362
00:17:24,720 --> 00:17:26,280
Spousta času, žádné využití.

363
00:17:27,160 --> 00:17:28,920
Jsme v autě. Má kafe.

364
00:17:29,000 --> 00:17:30,240
Zpomalovací práh.

365
00:17:30,320 --> 00:17:31,960
A na jeho stehně vidím

366
00:17:32,040 --> 00:17:34,000
malou kávovou skvrnu.

367
00:17:34,960 --> 00:17:36,920
Naštvu se.
„Nebyl to zpomalovací práh?

368
00:17:37,440 --> 00:17:39,120
Dobře, promiň. Rychlá otázka.

369
00:17:39,640 --> 00:17:41,760
Proč máš na stehně skvrnu od kafe?“

370
00:17:42,280 --> 00:17:44,400
Odpověděl… Tohle není vtip.

371
00:17:45,000 --> 00:17:46,880
Tohle je okamžik z jeho života.

372
00:17:47,680 --> 00:17:48,520
Řekl mi…

373
00:17:53,520 --> 00:17:55,440
„Takhle piju kafe.“

374
00:18:01,040 --> 00:18:02,880
Je mu to jedno.

375
00:18:03,640 --> 00:18:05,680
Je šílený, že takhle vidí chlapa.

376
00:18:05,760 --> 00:18:07,960
„Mám pravdu, protože jsem to řek.“

377
00:18:08,680 --> 00:18:10,920
Tohle nás začal učit brzy.

378
00:18:11,440 --> 00:18:15,280
Bylo mi osm.
Byli jsme na dovolené v pronajatém domě.

379
00:18:19,040 --> 00:18:20,840
Smějete se mému životu, ale fajn.

380
00:18:21,360 --> 00:18:24,560
S tátou a bratry jsme
se procházeli lesem.

381
00:18:24,640 --> 00:18:26,280
Nebyla to zábavná, naučná procházka,

382
00:18:26,360 --> 00:18:28,920
jakou, aspoň doufám,
jste si užívali v dětství.

383
00:18:29,000 --> 00:18:30,120
Jako: „Pojďte, děti.

384
00:18:34,200 --> 00:18:35,400
Tady je jehličnan.“

385
00:18:36,720 --> 00:18:39,080
Ne. I když by bylo
hloupé šeptat na strom.

386
00:18:39,600 --> 00:18:41,840
Šli jsme jeden za druhým, jako husy,

387
00:18:41,920 --> 00:18:43,880
a 45 minut jsme v lese nepromluvili.

388
00:18:43,960 --> 00:18:45,040
Měli jsme strach.

389
00:18:45,120 --> 00:18:46,200
Byli jsme rukojmí,

390
00:18:47,040 --> 00:18:48,480
protahovali jsme si nohy.

391
00:18:48,560 --> 00:18:52,600
„Partyzáni jsou hodní,
nechají nás denně 5 minut cvičit.

392
00:18:52,680 --> 00:18:55,000
To není jako za války.“

393
00:18:55,520 --> 00:18:59,600
Jeden z mých bratrů brečí.
Otce to štve. „Hej!

394
00:19:00,680 --> 00:19:01,520
Přestaň brečet.“

395
00:19:02,360 --> 00:19:04,960
Což z výchovného hlediska
nikdy nefungovalo.

396
00:19:05,560 --> 00:19:08,640
Ještě nikdy žádné dítě neřeklo „Jo.

397
00:19:10,040 --> 00:19:12,520
Dělám blbost! Že mě to hned nenapadlo!

398
00:19:14,240 --> 00:19:15,840
Vypnuli jsme kohoutek.

399
00:19:16,400 --> 00:19:18,120
Moc mě těší. Kdo ty jsi?

400
00:19:18,200 --> 00:19:20,000
Jsi táta!“

401
00:19:20,080 --> 00:19:20,920
Ne.

402
00:19:22,320 --> 00:19:24,800
Jak takhle dítě začne mluvit,
musíte utéct.

403
00:19:25,440 --> 00:19:28,280
Je povýšené.
Dobírá si vás. To není dobré znamení.

404
00:19:29,040 --> 00:19:29,960
Nabírá k pláči.

405
00:19:30,040 --> 00:19:33,480
Můj otec je tak naštvaný,
že k němu jde a říká: „Hej.

406
00:19:35,480 --> 00:19:39,360
Všechno to máš v hlavě.
Nemusíš to ostatním ukazovat.“

407
00:19:40,760 --> 00:19:44,320
Odmlčí se. Kouká na nás.
Pak řekne: „Dám vám lekci.“

408
00:19:45,520 --> 00:19:46,640
Sundá si kalhoty.

409
00:19:47,840 --> 00:19:50,040
Klid, tímhle směrem se to neubírá.

410
00:19:50,920 --> 00:19:52,840
Ve všech mých historkách z dětství

411
00:19:52,920 --> 00:19:55,160
je táta v trenýrkách,
ale každý to má jinak.

412
00:19:55,720 --> 00:19:57,960
Odhodí kalhoty a řekne: „Hele!

413
00:19:58,800 --> 00:20:00,040
Sledujte mě!“

414
00:20:01,040 --> 00:20:03,000
Není opilý, ale takhle on mluví.

415
00:20:03,520 --> 00:20:06,600
Sledujeme, jak náš táta
odchází do lesa, v trenýrkách,

416
00:20:08,440 --> 00:20:10,200
přirozeně jako lasička.

417
00:20:10,720 --> 00:20:13,600
Na člověka byl vždycky moc chlupatý.
Byli jsme zvědaví.

418
00:20:13,680 --> 00:20:16,000
Po dvaceti metrech zastaví.
Pak řekne: „Hej!

419
00:20:17,040 --> 00:20:18,880
Je tu příkop s kopřivami!“

420
00:20:20,000 --> 00:20:20,880
Vleze tam.

421
00:20:21,960 --> 00:20:23,440
Vyválí se v příkopu.

422
00:20:23,520 --> 00:20:26,280
Je to divný.
Vidíme jen jeho hruď. Je to děsivý.

423
00:20:26,960 --> 00:20:29,480
Vyleze ven.
Dojde k bratrovi. „Hele.

424
00:20:36,920 --> 00:20:37,760
Brečím snad?“

425
00:20:38,960 --> 00:20:42,360
Říkáme si: „Kdo zavolá
na úřad pro ochranu dětí?

426
00:20:43,040 --> 00:20:46,000
Stačí jednou.
Budeme odděleni, ale v bezpečí.“

427
00:20:47,120 --> 00:20:49,120
Ne. Měli jsme strach.
Odpověděli jsme: „Ne.

428
00:20:49,640 --> 00:20:51,800
- Nebrečíš.“
- „Nebrečím, že ne?

429
00:20:53,280 --> 00:20:57,000
A tak vypadá chlap.
Nebrečí, i kdyby se tak cítil.

430
00:21:00,000 --> 00:21:04,640
Když ukážete, co je ve vás,
svět vás sežere zaživa.

431
00:21:06,040 --> 00:21:06,880
Kapišto?“

432
00:21:07,960 --> 00:21:11,320
Pokud jde o nás,
postupně jsme se rozbrečeli.

433
00:21:12,440 --> 00:21:15,080
Děsil nás.
Ten velký, škrábající se rudý chlap.

434
00:21:15,720 --> 00:21:18,240
Povídá: „Co na tom nechápete?“

435
00:21:18,320 --> 00:21:20,800
Jako Philippe Etchebest
v Noční můře vaření.

436
00:21:20,880 --> 00:21:24,200
Máma nám šla naproti.
Viděla tu scénu z dálky.

437
00:21:24,280 --> 00:21:26,040
Její muž v trenýrkách,

438
00:21:26,120 --> 00:21:29,800
brečel a špatně to snášel,
a před ním jeho děti, taky brečící.

439
00:21:30,320 --> 00:21:32,480
Bratr si bezdůvodně sundal kalhoty.

440
00:21:34,040 --> 00:21:35,840
V každý rodině je někdo divnej.

441
00:21:36,360 --> 00:21:38,960
Když se nikdo nedívá, sundá si kalhoty.

442
00:21:39,040 --> 00:21:40,320
„Mami!

443
00:21:41,360 --> 00:21:42,680
Mami, podívej!“

444
00:21:44,120 --> 00:21:46,200
To byl můj brácha… To jsem byl já.

445
00:21:47,680 --> 00:21:49,640
Rychle jsem našel své poslání.

446
00:21:51,040 --> 00:21:55,040
Moji rodiče se toho dne hodně pohádali.
Pochopil jsem něco o párech.

447
00:21:55,120 --> 00:21:57,240
Z dlouhodobého hlediska
se k sobě často hodíme

448
00:21:57,320 --> 00:21:59,320
s našimi pravými opaky.

449
00:21:59,400 --> 00:22:00,560
Nevím proč.

450
00:22:01,760 --> 00:22:04,320
To jsou mí rodiče.
Můj otec skrývá své city.

451
00:22:04,400 --> 00:22:05,840
Potlačuje je. Pohřbívá.

452
00:22:06,360 --> 00:22:09,480
Když máma něco cítí, řekne:
„Vezmi si to.

453
00:22:10,320 --> 00:22:12,120
Dělej s mou duší, co chceš.

454
00:22:12,640 --> 00:22:16,720
Pane, než půjdete, navlékněte si tu nit.
Je to nit mého života.“

455
00:22:17,680 --> 00:22:18,880
Je v muzikálu.

456
00:22:20,600 --> 00:22:23,680
Ukazuje všechno, vždycky.
Příliš brzy. Každýmu.

457
00:22:25,440 --> 00:22:29,440
Je to nepříjemný.
Jako když nečekaně potkáte nudistu.

458
00:22:30,480 --> 00:22:31,720
Znáte tu atmosféru?

459
00:22:31,800 --> 00:22:33,800
Přijdete na pláž a…

460
00:22:36,160 --> 00:22:37,200
Pláž je prázdná.

461
00:22:37,280 --> 00:22:38,840
Drží se metr a půl od vás.

462
00:22:38,920 --> 00:22:40,880
Představuje se.
„Ahoj. Jean-Claude.“

463
00:22:40,960 --> 00:22:41,800
Jo!

464
00:22:42,840 --> 00:22:47,080
„Už jsem viděl vašeho ptáka,
takže na jméně nesejde.

465
00:22:47,800 --> 00:22:51,080
Měl byste si své intimní věci
nechávat pro sebe. Je to důležité.“

466
00:22:53,360 --> 00:22:54,200
Tohle je totéž.

467
00:22:54,800 --> 00:22:58,120
S pocity je to stejné.
Je toho moc najednou.

468
00:22:59,600 --> 00:23:00,920
Nedávno jsme byli na turné

469
00:23:01,000 --> 00:23:03,760
a večeřeli s manažery
toho místa, kde jsme hráli.

470
00:23:04,280 --> 00:23:06,600
Jeden pán přišel pozdě na večeři

471
00:23:06,680 --> 00:23:08,800
a byl plný informací a emocí.

472
00:23:08,880 --> 00:23:11,960
Cítil jsem se nesvůj. Přišel k nám.
„Ahoj, těší mě. Guy.

473
00:23:12,040 --> 00:23:13,200
Pardon, jdu trochu pozdě.

474
00:23:13,280 --> 00:23:15,840
Podepisoval jsem
rozvodové papíry s manželkou.

475
00:23:16,640 --> 00:23:19,280
Tedy vlastně s bývalou.
Lidičky, já hraju na klarinet!“

476
00:23:20,840 --> 00:23:24,680
Během večeře jsme si říkali:
„Zakryj si emoce, Guyi.

477
00:23:25,960 --> 00:23:27,960
Vidíme ti na emoční koule.

478
00:23:29,080 --> 00:23:30,040
Je moc brzy.“

479
00:23:31,160 --> 00:23:33,520
Moje máma se dělila o to, co měla v sobě.

480
00:23:34,480 --> 00:23:38,280
Jako velmi mladá, na druhém stupni
základky, si spustila existenciální krizi.

481
00:23:38,920 --> 00:23:42,120
Seděli jsme takhle jednou v autě,
my dva, cestou do hudebky.

482
00:23:42,640 --> 00:23:44,480
Chtěl jsem si sednout dozadu. Jako vždy.

483
00:23:45,000 --> 00:23:47,960
Zablokovala dveře auta.
Pak povídá: „Víš co?

484
00:23:48,520 --> 00:23:49,560
Sedni si dopředu.“

485
00:23:50,440 --> 00:23:51,560
Poprvé v životě!

486
00:23:51,640 --> 00:23:53,840
Pamatujete, jaký to byl velký krok?

487
00:23:54,560 --> 00:23:55,400
Řekl jsem:

488
00:23:56,600 --> 00:23:57,440
„Určitě?“

489
00:23:58,120 --> 00:23:58,960
Řekla:

490
00:23:59,760 --> 00:24:00,720
„Ano, určitě.“

491
00:24:02,720 --> 00:24:04,120
„Tak proč šeptáme?“

492
00:24:05,160 --> 00:24:07,320
Chápu. Moc to prožívám.

493
00:24:07,840 --> 00:24:11,240
Říkal jsem si: „Už je to tady!“

494
00:24:12,000 --> 00:24:14,520
Hned mě napadlo:
„Teď budeš taky platit daně.“

495
00:24:15,680 --> 00:24:17,240
Vyrostl jsem ve strachu z daní.

496
00:24:17,840 --> 00:24:20,520
To téma před námi
otevřel táta. Povídal:

497
00:24:20,600 --> 00:24:24,000
„Užívejte si, dokud jste děti.
Jednoho dne vás dostanou.“

498
00:24:24,920 --> 00:24:27,880
Šel do postele
a nechal nás v oparu tajemství.

499
00:24:28,400 --> 00:24:32,280
Každý druhý večer jsme si
s bratrem říkali: „Už přijdou daně?

500
00:24:33,000 --> 00:24:35,080
Nevím, jak to funguje.
Nechápu to.“

501
00:24:37,400 --> 00:24:40,000
Jsme v autě s mámou.
Vyjíždíme. Je trochu horko.

502
00:24:40,080 --> 00:24:43,560
A já jsem tak šťastný,
že si můžu otevřít okno.

503
00:24:44,280 --> 00:24:46,200
Okno vzadu je pro zoufalce.

504
00:24:47,000 --> 00:24:48,080
Vzadu je to…

505
00:24:50,760 --> 00:24:53,720
„Nemám peníze
na elektrický stahování.

506
00:24:54,440 --> 00:24:56,680
Mažu si lokty mastí.“

507
00:24:56,760 --> 00:24:57,600
Chudí lidé.

508
00:24:58,200 --> 00:24:59,920
Vzpomeňte si,
když jste objevili tohle…

509
00:25:03,800 --> 00:25:06,040
Najednou jste měli nos nahoru.

510
00:25:06,560 --> 00:25:09,960
Dobírali jste si ty vzadu.
„Dejte vědět, kdyby foukalo. Zavřu to.“

511
00:25:15,560 --> 00:25:17,240
Pantomima mi nejde.

512
00:25:20,720 --> 00:25:23,520
Jako bych strkal prst do kravského oka.

513
00:25:27,400 --> 00:25:30,640
Ani nevíme, jestli ji to baví.
Není to jasné.

514
00:25:30,720 --> 00:25:32,080
„Ne, nech toho!“

515
00:25:32,160 --> 00:25:34,840
Anebo: „Ty jo!

516
00:25:37,400 --> 00:25:41,240
Ještě! I do toho druhého! Jo!“

517
00:25:46,720 --> 00:25:49,040
Můžu pokračovat ještě pět minut,
ale vím,

518
00:25:49,560 --> 00:25:51,560
že bylo by to samoúčelné.

519
00:25:52,600 --> 00:25:54,480
Chtěl jsem váš názor. Je důležitý.

520
00:25:58,800 --> 00:26:00,600
Víc toho není… Ne!

521
00:26:00,680 --> 00:26:01,520
Je to…

522
00:26:07,320 --> 00:26:10,480
Nevím, co si myslet
o tleskání za zvuky místo vtipů,

523
00:26:10,560 --> 00:26:12,960
ale jsem na vaší straně.
Myslí nám to stejně.

524
00:26:14,200 --> 00:26:17,040
Vážně, strčte si prst
do kravího oka… Pardon.

525
00:26:17,560 --> 00:26:19,680
Nechám toho.
Určitě nebude reagovat.

526
00:26:20,680 --> 00:26:22,880
Můžu se vsadit s kýmkoliv.
Jsem si jistý.

527
00:26:22,960 --> 00:26:23,920
Zkuste to na poli.

528
00:26:24,680 --> 00:26:25,600
Řekne si…

529
00:26:32,040 --> 00:26:34,360
„Kruci, nevidím doprava. Co…?

530
00:26:35,760 --> 00:26:36,600
Zatraceně!

531
00:26:40,680 --> 00:26:43,720
Přísahám, že tam byl strom!
Nevidím ho, je to divný!

532
00:26:44,240 --> 00:26:45,120
No ne!

533
00:26:46,160 --> 00:26:49,000
Je to pryč! Všechno v pohodě!“

534
00:26:50,200 --> 00:26:52,400
Dobrá, soustřeďme se.
Jste rozptýlení.

535
00:26:54,160 --> 00:26:55,440
Stáhnu okno.

536
00:26:55,520 --> 00:26:57,120
Jsem v autě s mámou.

537
00:26:58,120 --> 00:26:59,240
Stáhnu okno.

538
00:26:59,880 --> 00:27:02,760
Cítím na hlavě teplý letní vítr.

539
00:27:03,560 --> 00:27:05,320
Mám nápad. Něco pitomýho.

540
00:27:05,400 --> 00:27:08,160
Určitě pochopíte.
Začátek amerických filmů.

541
00:27:08,240 --> 00:27:11,600
Opuštěná cesta. Dva frajeři v Cadillacu.
Kožené bundy, tmavé brýle.

542
00:27:12,120 --> 00:27:13,840
Rockova muzika hraje naplno.

543
00:27:13,920 --> 00:27:15,960
Stáhnou okna, ruce ven.

544
00:27:16,960 --> 00:27:18,960
„Svoboda!“

545
00:27:19,040 --> 00:27:20,520
Hrozně to chci udělat.

546
00:27:21,600 --> 00:27:25,200
Stáhnul jsem ho jen takhle.
Máma by to víc nedovolila.

547
00:27:26,040 --> 00:27:27,040
Takže diskrétně

548
00:27:28,240 --> 00:27:30,280
vystrčím ven tři prsty, takhle,

549
00:27:31,120 --> 00:27:34,080
jako chobotnice, co chce
utýct z japonský restaurace,

550
00:27:34,600 --> 00:27:35,960
a kouknu na mámu stylem…

551
00:27:38,520 --> 00:27:40,320
„Svoboda!

552
00:27:40,400 --> 00:27:42,080
Ale ne moc.“

553
00:27:42,760 --> 00:27:45,280
Máma stáhne okno
ze své strany.

554
00:27:45,360 --> 00:27:47,080
Jako by chtěla, abych skočil.

555
00:27:47,800 --> 00:27:50,360
Ruku mám komplet venku.

556
00:27:51,920 --> 00:27:55,040
A mám nápad!
Říkám si: „Jdu do toho.“

557
00:27:56,000 --> 00:27:58,680
Ale ne takhle.
Dám si ruku na střechu.

558
00:27:59,520 --> 00:28:02,680
A říkám si:
„Ty jo. Hlavně klid.

559
00:28:03,800 --> 00:28:05,760
Sejmou tě daně, opatrně.“

560
00:28:08,320 --> 00:28:09,800
Máma pustila hudbu.

561
00:28:11,040 --> 00:28:13,240
Je to „Hey Jude“ od Beatles.

562
00:28:14,040 --> 00:28:17,880
Jedna z nejlepších skladeb vůbec.
Jeden z mých oblíbených okamžiků.

563
00:28:18,440 --> 00:28:21,040
Stávám se dospělým.
Začátek léta, spousta možností.

564
00:28:21,120 --> 00:28:23,320
S mámou.
Dívám se stejným směrem.

565
00:28:24,720 --> 00:28:26,040
Užíváme si jeden druhého.

566
00:28:26,560 --> 00:28:27,840
Pěkné počasí, všechno fajn.

567
00:28:27,920 --> 00:28:30,880
Stáhne zvuk a povídá:
„Mám nápad.

568
00:28:32,680 --> 00:28:34,640
Chci, aby mi tu píseň hráli na pohřbu.“

569
00:28:42,240 --> 00:28:44,200
Měl jsem malou existenciální krizi.

570
00:28:44,960 --> 00:28:47,320
„Nechci být vepředu.

571
00:28:48,120 --> 00:28:50,000
Ta paní na mě mluví. Nelíbí se mi to.“

572
00:28:50,680 --> 00:28:53,040
Vidí, že jsem v koncích.
Zase sníží hlasitost.

573
00:28:53,120 --> 00:28:55,640
„Hej, uklidni se.

574
00:28:55,720 --> 00:28:58,560
Všechno je v pořádku.

575
00:29:00,560 --> 00:29:03,200
Máma není jediná, kdo umře.
Všichni umřeme.“

576
00:29:03,720 --> 00:29:06,160
Máma nikdy neví, kdy přestat.

577
00:29:06,680 --> 00:29:09,000
Je na pokraji útesu,
měla by přestat.

578
00:29:09,080 --> 00:29:11,120
Neuvědomuje si,
že se ostatní cítí divně,

579
00:29:11,200 --> 00:29:12,960
protože ztratila sociální tykadla.

580
00:29:13,480 --> 00:29:16,600
Dalšími větami
se zahrabává do větších sraček.

581
00:29:17,320 --> 00:29:19,760
Jak mi to vykládá,
poznám, že se jí ulevuje.

582
00:29:20,600 --> 00:29:23,400
Tehdy jsem pochopil,
proč máma nikdy nemá duševní problémy.

583
00:29:23,920 --> 00:29:25,280
Hází je do hlavy nám.

584
00:29:26,240 --> 00:29:28,880
Což je hodně chytrý.
Od toho jsou přece děti.

585
00:29:29,400 --> 00:29:31,720
Život je štafeta z generace na generaci.

586
00:29:32,240 --> 00:29:35,240
Za chvíli to začne být únavné.
„Dítko, to je pro tebe!“

587
00:29:35,320 --> 00:29:36,800
- „Co je to?“
- „Trauma!“

588
00:29:39,360 --> 00:29:40,440
To bude ono.

589
00:29:41,840 --> 00:29:44,400
Pořád se mi ten obrázek
vrací jako noční můra.

590
00:29:44,480 --> 00:29:47,800
Máma mě vyhodí na chodník
a odjíždí s puštěnými Beatles.

591
00:29:47,880 --> 00:29:50,120
Říkám si: „Všichni umřeme.“

592
00:29:51,280 --> 00:29:54,920
Přichází mě vyzvednout můj učitel
na akordeon. Začne hodina.

593
00:29:57,600 --> 00:29:58,960
Hrál jsem na něj šest let.

594
00:30:00,200 --> 00:30:03,440
Ano, tohle je očekávaná reakce.
Díváte se na mě sarkasticky:

595
00:30:03,520 --> 00:30:05,200
„To zní jako skvělé dětství!“

596
00:30:05,720 --> 00:30:07,560
Nejdřív jsem chtěl hrát na kytaru.

597
00:30:10,120 --> 00:30:14,240
Jako všichni mladí muži, aby měli sex.
K tomu je kytara.

598
00:30:15,000 --> 00:30:16,400
Kytara je podtext.

599
00:30:17,160 --> 00:30:18,080
Vypráví příběh.

600
00:30:18,160 --> 00:30:20,720
Kytara je falický předmět,

601
00:30:21,680 --> 00:30:24,640
na který hrajete na pláži
a někomu se díváte do očí.

602
00:30:24,720 --> 00:30:25,720
Vypráví příběh.

603
00:30:27,120 --> 00:30:27,960
I když tohle…

604
00:30:31,000 --> 00:30:32,840
to není stejný podtext, věřte mi.

605
00:30:33,360 --> 00:30:35,520
Je to jako:
„Porcuju maso na všechny způsoby.“

606
00:30:37,520 --> 00:30:38,600
To není to samé.

607
00:30:40,280 --> 00:30:42,760
Šest let hry na akordeon,
aby měl táta radost.

608
00:30:42,840 --> 00:30:45,920
Když jsme byli děti,
táta neměl rád, když jsme se tak chovali.

609
00:30:46,000 --> 00:30:48,480
Nebylo jeho prioritou,
abychom byli šťastní.

610
00:30:49,320 --> 00:30:50,520
To mělo být později.

611
00:30:50,600 --> 00:30:52,080
Chtěl, abychom jako děti

612
00:30:52,160 --> 00:30:55,160
pracovali na budoucím štěstí,
které zažijeme jako dospělí.

613
00:30:57,160 --> 00:30:59,320
Napadlo mě:
„Ukážu mu, že jsem dospělej.

614
00:30:59,400 --> 00:31:01,480
Vyberu si dospělej nástroj.“

615
00:31:02,200 --> 00:31:03,200
El Acordeonisto.

616
00:31:04,400 --> 00:31:06,000
Tak tomu říkají profíci.

617
00:31:06,680 --> 00:31:09,200
Blbost. Viděli jste někdy
dospělého hrát na akordeon?

618
00:31:09,880 --> 00:31:11,320
Aby to nebyl houmles?

619
00:31:12,880 --> 00:31:14,880
Jako dítě jsem strávil stovky hodin

620
00:31:14,960 --> 00:31:18,280
s devíti a půl kily leštěného kovu,
který mi drtil stehna,

621
00:31:18,360 --> 00:31:20,120
a hrál poválečnou muziku.

622
00:31:20,720 --> 00:31:23,720
Akordeon, to je znamení
konce války. Najednou jste tam.

623
00:31:24,240 --> 00:31:25,080
Písně jako

624
00:31:25,160 --> 00:31:28,880
Pahýly avignonských bojovníků

625
00:31:28,960 --> 00:31:31,280
Co vrátili se zpátky z fronty

626
00:31:31,360 --> 00:31:33,160
Všechno je na tom hrozné.

627
00:31:33,680 --> 00:31:36,520
Je to bezedná studna
melancholie vedoucí ke smrti.

628
00:31:37,480 --> 00:31:39,840
Nejhorší bylo jít
ze školy s kamarády

629
00:31:39,920 --> 00:31:41,360
a jít spolu do hudebky,

630
00:31:41,440 --> 00:31:43,400
protože jsme všichni byli bílí.

631
00:31:43,480 --> 00:31:45,800
A pak šli do kytarového kabinetu

632
00:31:45,880 --> 00:31:48,600
a sebevědomě říkali:
„Budu se muckat s holkama!“

633
00:31:48,680 --> 00:31:50,080
Loučím se. „Zatím čau!“

634
00:31:50,160 --> 00:31:52,160
A pak jdu sám, smutný po chodbě

635
00:31:52,240 --> 00:31:55,560
až k akordeonovému kabinetu
a říkám si:

636
00:31:58,320 --> 00:31:59,800
„Bacha na Němce.

637
00:32:01,280 --> 00:32:03,480
Musíš ubránit Štrasburk, hochu.“

638
00:32:04,240 --> 00:32:05,080
Bylo to těžký.

639
00:32:06,760 --> 00:32:09,400
Jednoho dne jsem akordeonu nechal.

640
00:32:09,480 --> 00:32:11,200
A dalšího, což bylo…

641
00:32:12,800 --> 00:32:16,320
Bylo to trochu náročné,
ale hodně jsem miloval jednu holku.

642
00:32:16,960 --> 00:32:21,600
Na střední. Byla tam velká párty.
Byl jsem do té dívky hodně zamilovaný.

643
00:32:22,120 --> 00:32:23,040
Ninon.

644
00:32:23,120 --> 00:32:24,920
Na párty byl nejlepší kámoš Thomas.

645
00:32:25,440 --> 00:32:27,000
Věděl, že Ninon miluju.

646
00:32:27,520 --> 00:32:30,000
Řekl jsem mu to.
Protože to byl můj důvěrník.

647
00:32:30,720 --> 00:32:34,080
Tušíte, kam to směřuje?
Pusťme se do toho.

648
00:32:34,960 --> 00:32:37,880
Na tu párty Thomas
chytře přinesl kytaru.

649
00:32:38,520 --> 00:32:39,480
Z ničeho nic!

650
00:32:40,480 --> 00:32:43,320
Postavil se do kouta
a zahrál pár mizerných akordů.

651
00:32:43,400 --> 00:32:46,240
Ninon jde k němu.
Ta kurva mu položí ruku na záda!

652
00:32:46,320 --> 00:32:48,200
Pardon. Omlouvám se.

653
00:32:48,280 --> 00:32:51,200
Omluvil jsem se, než jste zareagovali.
Nepočítá se to.

654
00:32:52,840 --> 00:32:53,680
Řekla mu:

655
00:32:54,480 --> 00:32:56,920
„Jsi fakt super, Thomasi.
Hraješ na kytaru.“

656
00:32:57,000 --> 00:32:58,920
Na tom večírku ho vyhonila.

657
00:33:09,720 --> 00:33:11,520
Tohle je Francie, dámy a pánové.

658
00:33:12,240 --> 00:33:14,240
Vyhoníte někoho za akord F dur.

659
00:33:22,120 --> 00:33:25,560
Uvědomujete si, že jsem mu řekl,
že ji miluju? A on přesto…

660
00:33:26,520 --> 00:33:28,800
Jako by vám to nevadilo.
Zbláznili jste se?

661
00:33:28,880 --> 00:33:30,200
Na čí straně jste?

662
00:33:30,760 --> 00:33:32,000
Řekl jsem mu to. Věděl to!

663
00:33:32,080 --> 00:33:34,160
Zradil mě.
Zrada antických rozměrů.

664
00:33:34,240 --> 00:33:37,520
Je to bodnutí do zad ve třetím dějství.
Stejné gesto. Nechutné.

665
00:33:38,360 --> 00:33:41,280
Dítěti to zlomí srdce.
Zůstane to ve vás. Tohle chci říct.

666
00:33:43,240 --> 00:33:44,160
Byl jsem naštvanej.

667
00:33:45,120 --> 00:33:47,040
Poprvé jsem měl chuť někoho zabít.

668
00:33:47,120 --> 00:33:49,320
Chtěl jsem Thomase
uškrtit vlastníma rukama.

669
00:33:49,400 --> 00:33:52,240
Mohl jsem. Měl jsem silné ruce.
Každý týden nosily 9,5 kila.

670
00:33:55,480 --> 00:33:56,560
Bylo to tak nefér.

671
00:33:57,120 --> 00:34:00,920
Říkal jsem: „Na tuhle párty
nemůžu přinýst akordeon.“

672
00:34:01,880 --> 00:34:04,240
Byla v šestým patře, bez výtahu.

673
00:34:05,640 --> 00:34:08,800
Je to nástroj pro první patro.
Nebo do metra. Do zákopů.

674
00:34:08,880 --> 00:34:11,240
Všechno blízko peklu,
ve směru gravitace.

675
00:34:12,400 --> 00:34:14,360
Je to ďáblův nástroj,

676
00:34:14,440 --> 00:34:16,040
jak říkají profíci.

677
00:34:18,200 --> 00:34:20,720
I kdyby se mi ho tam podařilo dostat,

678
00:34:20,800 --> 00:34:22,920
nemůžete hrát na akordeon
na školní párty.

679
00:34:24,200 --> 00:34:27,920
Máte pochybnosti, ale zkuste se
zamyslet, párty na druhém stupni.

680
00:34:28,800 --> 00:34:29,800
Zkuste si představit

681
00:34:32,760 --> 00:34:35,480
toho kluka, který nemá moc
kamarádů a hodně mrká.

682
00:34:36,000 --> 00:34:37,800
Celou noc jí sušenky.

683
00:34:38,520 --> 00:34:41,120
Rozjíždí se.
Popadne karaoke mikrofon.

684
00:34:43,360 --> 00:34:46,240
„Pojďte, pojďte ke mně, nebojte se.

685
00:34:47,720 --> 00:34:49,200
Ninon, tohle je pro tebe!“

686
00:34:49,800 --> 00:34:51,920
Otevře kufr. Má to kufr!

687
00:34:52,720 --> 00:34:54,440
Obří, žádné dítě ho ještě nevidělo.

688
00:34:54,520 --> 00:34:55,920
Pro ně je to jako Fiat 500.

689
00:34:56,000 --> 00:34:58,600
Natahuje si popruhy.
Už to slovo, „popruhy“!

690
00:34:59,400 --> 00:35:01,960
Vzadu je pak malá západka,
která oba spojí.

691
00:35:02,040 --> 00:35:06,040
Jinak vám může spadnout akordeon na nohy
a do smrti budete mrzák.

692
00:35:06,120 --> 00:35:07,120
Pozor, chlapče!

693
00:35:08,080 --> 00:35:10,160
Přísahám. Na první hodině akordeonu

694
00:35:10,240 --> 00:35:12,560
učitel povídá:
„Vždycky vzadu spoj popruhy.

695
00:35:12,640 --> 00:35:14,400
- Jinak… vidíš Jeana-Louise?“
- „Ahoj!“

696
00:35:14,480 --> 00:35:15,320
„No…“

697
00:35:16,440 --> 00:35:18,680
Ten hoch má osminásobnou skoliózu

698
00:35:18,760 --> 00:35:20,280
a říká „Ninon!“

699
00:35:32,440 --> 00:35:35,640
Pahýly od Avignonu

700
00:35:35,720 --> 00:35:36,800
Pro něj už je konec.

701
00:35:38,880 --> 00:35:39,720
Konec!

702
00:35:46,560 --> 00:35:48,920
Jeho genitálií
se dnes nedotkne žádná dlaň.

703
00:35:50,040 --> 00:35:52,160
Nikdo na Zemi nikdy neřekl:

704
00:35:52,240 --> 00:35:53,920
„Chci mít sex s akordeonistou.“

705
00:35:55,000 --> 00:35:55,840
Nikdy.

706
00:35:58,000 --> 00:36:00,560
Nechal jsem toho.
Začal jsem dělat věci, co mě bavily.

707
00:36:00,640 --> 00:36:01,920
Když mě pustili do Paříže,

708
00:36:02,000 --> 00:36:04,720
často jsem čekal po představení
před komediálními kluby,

709
00:36:04,800 --> 00:36:06,120
abych si popovídal s komiky.

710
00:36:06,200 --> 00:36:07,440
Protože miluju humor.

711
00:36:09,880 --> 00:36:12,280
Taková pitomá věta.
Pardon, beru ji zpátky.

712
00:36:12,360 --> 00:36:13,520
Slyšel jsem, jak říkám…

713
00:36:14,040 --> 00:36:17,640
„Miluju humor, jo.
A dýchání! Miluju obojí.

714
00:36:18,240 --> 00:36:21,120
Je to nutnost.
Jo, umím mluvit i chytře.“

715
00:36:21,640 --> 00:36:23,000
Zajímalo mě, jak to funguje.

716
00:36:23,080 --> 00:36:26,320
Jeden komik mě seznámil
s castingovou režisérkou.

717
00:36:26,840 --> 00:36:29,840
Projel jsem hodně konkurzů
a uspěl v jednom na 16 a půlletého.

718
00:36:29,920 --> 00:36:31,240
Do pořadu Petit Journal.

719
00:36:31,760 --> 00:36:35,040
V 17 jsem vlezl do televize.
Což je na televizi dost brzo.

720
00:36:35,560 --> 00:36:40,120
První večer je párty, pije se
se štábem, celebritami, slavnými lidmi.

721
00:36:40,680 --> 00:36:41,800
V duchu si říkám:

722
00:36:41,880 --> 00:36:45,280
„Měl bych jet hned domů,
abych si mohl popovídat s rodiči.“

723
00:36:45,800 --> 00:36:48,000
Jel jsem taxíkem. Měl jsem peníze.

724
00:36:48,840 --> 00:36:49,680
Protože televize.

725
00:36:50,200 --> 00:36:51,040
Protože Židi.

726
00:36:51,560 --> 00:36:55,400
A ne, žertuju!
Ten pořad nabral jiný směr.

727
00:36:55,480 --> 00:36:57,520
„V týhle branži je jich tolik!“

728
00:36:57,600 --> 00:36:58,720
Dělám si legraci.

729
00:36:59,560 --> 00:37:01,080
Jedu domů taxíkem,

730
00:37:01,160 --> 00:37:03,160
vzpomínám si, jak jsem zabouchl dveře.

731
00:37:04,520 --> 00:37:07,320
Dávám si načas
a sleduju, jak taxi odbočuje doleva.

732
00:37:07,400 --> 00:37:08,920
Nechtěl jsem žádné svědky.

733
00:37:10,240 --> 00:37:12,360
Otočím se, dům vypadá ohromně.

734
00:37:12,440 --> 00:37:15,320
Před domem je štěrková cesta.

735
00:37:15,400 --> 00:37:18,080
Pořád si pamatuju ten hluk kroků.
Silnější než obvykle.

736
00:37:18,160 --> 00:37:20,120
Všechno na mě padalo. Bylo to divný.

737
00:37:20,200 --> 00:37:23,040
Zazvoním.
Jsem ve stresu, nevím proč.

738
00:37:23,960 --> 00:37:25,160
Máma je v županu.

739
00:37:25,240 --> 00:37:27,840
Obejme mě tak silně.
To se mi nikdy nestalo.

740
00:37:27,920 --> 00:37:29,080
Tak silně!

741
00:37:29,160 --> 00:37:33,080
Zašeptá mi do ucha, jako by to bylo
tajemství: „Jsem na tebe hrdá, synku.“

742
00:37:33,720 --> 00:37:34,640
Ustoupil jsem.

743
00:37:35,880 --> 00:37:36,720
A povídám:

744
00:37:38,200 --> 00:37:39,040
„Výborně.“

745
00:37:39,880 --> 00:37:43,200
Zřejmě jsem se přidal k aristokracii.
„Výborně, matko.

746
00:37:43,800 --> 00:37:45,560
Můžeš se vrátit do stájí.“

747
00:37:46,480 --> 00:37:48,440
Choval jsem se jinak.
Běžel jsem do obýváku.

748
00:37:48,520 --> 00:37:51,520
Táta seděl
před televizí, která byla vypnutá.

749
00:37:52,040 --> 00:37:53,240
V trenýrkách.

750
00:37:54,040 --> 00:37:55,480
Povídá: „Sedni si.“

751
00:37:55,560 --> 00:37:58,320
Sednu si. Napadá mě:
„To je jako po třídních schůzkách.“

752
00:37:59,120 --> 00:38:00,400
On řekne: „Víš…

753
00:38:03,160 --> 00:38:04,960
Díval jsem se na Journal Petit.

754
00:38:08,480 --> 00:38:09,560
A myslím…

755
00:38:12,680 --> 00:38:13,960
Myslím si, že…

756
00:38:16,880 --> 00:38:19,800
Se díváš moc do prázdna.
Vypadáš jako blbec. To je zlý.“

757
00:38:20,680 --> 00:38:22,360
Takhle to řekl. Bylo ticho.

758
00:38:22,440 --> 00:38:24,560
Plácl se rukou do stehna.

759
00:38:25,200 --> 00:38:26,680
Pak těžce vstal.

760
00:38:27,520 --> 00:38:29,280
„Tak dobrou vám všem,“ řekl.

761
00:38:30,000 --> 00:38:30,840
Byl jsem sám.

762
00:38:32,080 --> 00:38:33,520
Ale použil ten tón,

763
00:38:33,600 --> 00:38:36,280
který používají všichni muži,
co chtějí zabít svou rodinu.

764
00:38:36,800 --> 00:38:38,400
„Tak dobrou vám všem.

765
00:38:38,480 --> 00:38:39,920
Spěte sladce.“

766
00:38:40,640 --> 00:38:44,040
A šel se vyspat
do své hnusné lasiččí nory.

767
00:38:44,560 --> 00:38:47,160
Napadlo mě:
„Jednoho dne tě stejně zabiju!“

768
00:38:48,240 --> 00:38:50,880
Čekal jsem: „Mám tě rád“
nebo „Jsem hrdý“,

769
00:38:50,960 --> 00:38:54,440
protože vím,
že tohle nikdy neudělal.

770
00:38:54,520 --> 00:38:57,240
Nemůžu mu vytknout,
že neudělal nic, co nikdy nepoznal.

771
00:38:57,760 --> 00:39:00,240
Vím, že nás táta miluje celým svým srdcem.

772
00:39:00,320 --> 00:39:03,160
Zabíjel by kvůli nám.
Už to udělal dvakrát.

773
00:39:03,920 --> 00:39:05,800
Ale mezi ním a světem

774
00:39:05,880 --> 00:39:09,480
je něco jako zeď,
pokud jde o city.

775
00:39:09,560 --> 00:39:12,640
Děsí mě to.
Mám strach, že mě to potká taky.

776
00:39:13,160 --> 00:39:16,240
Když budu s holkou,
kterou miluju a chci ji políbit.

777
00:39:16,840 --> 00:39:19,480
Protože když tohle nevyřešíte
jako rodič, jde to na děti.

778
00:39:19,560 --> 00:39:22,440
Vznikne linie dětí,
které mají problémy s pocity.

779
00:39:22,520 --> 00:39:23,360
„Ahoj.“

780
00:39:24,560 --> 00:39:26,560
Končí to tichými rodinnými večeřemi.

781
00:39:27,080 --> 00:39:30,400
Máme se rádi, ale neříkáme si to.
Srdce buší.

782
00:39:30,480 --> 00:39:33,280
Uvnitř něco křičí.
Dítě si říká: „Vím, že mě máte rádi.

783
00:39:33,360 --> 00:39:34,880
Ale chci to jednou slyšet,

784
00:39:34,960 --> 00:39:37,640
protože mi to dodá sebevědomí na 25 let!“

785
00:39:38,280 --> 00:39:41,640
Táta povídá:
„Kruci, mám tě rád kluku, že bych tě sněd.

786
00:39:41,720 --> 00:39:44,000
Já tě sežeru! Mňam!
Zůstanou jen kosti.

787
00:39:44,080 --> 00:39:45,120
Zhltnu tě.

788
00:39:45,640 --> 00:39:49,560
Nemůžu ti to říct. Láska je cit.
Cit je pro ty, co mají vulvy.“

789
00:39:51,120 --> 00:39:55,240
Máma povídá: „Neboj se,
mám dost vulv, abych milovala všechny!

790
00:39:56,680 --> 00:39:58,760
A našla jsem pronájem s rybníkem!

791
00:40:00,000 --> 00:40:00,840
Konečně!“

792
00:40:01,680 --> 00:40:02,520
Taková škoda.

793
00:40:03,520 --> 00:40:06,240
Všichni děláme hlouposti. Včetně mě.

794
00:40:07,120 --> 00:40:10,080
Začneme svou lásku
skrývat do malých vět,

795
00:40:10,160 --> 00:40:11,480
malých každodenních úkonů.

796
00:40:11,560 --> 00:40:14,560
Delegujeme zodpovědnost
za pochopení, zda je to láska,

797
00:40:14,640 --> 00:40:16,280
na člověka, kterého milujeme.

798
00:40:17,400 --> 00:40:18,400
Je to složité.

799
00:40:19,000 --> 00:40:22,120
Tomu se říká trojský kůň.
Což je válečná strategie.

800
00:40:23,800 --> 00:40:24,800
Taková vtipná otázka.

801
00:40:24,880 --> 00:40:27,320
Přemýšlím, v čem skrývám svou lásku.

802
00:40:27,400 --> 00:40:30,880
Před pár měsíci mi došlo,
že tu svou skrývám v ošklivých vtipech.

803
00:40:31,640 --> 00:40:34,240
Když někoho miluju, chci ho zničit.

804
00:40:35,320 --> 00:40:37,760
Není to zdravé.
Došlo mi to, protože můj spolubydlící,

805
00:40:37,840 --> 00:40:40,480
můj nejlepší přítel,
o kterém jsem mluvil,

806
00:40:40,560 --> 00:40:41,480
dostal rakovinu.

807
00:40:42,080 --> 00:40:45,560
Když jsme se to dozvěděli, udělali jsme
s přáteli párty s překvapením.

808
00:40:45,640 --> 00:40:47,680
Abychom mu popřáli…

809
00:40:47,760 --> 00:40:49,680
Měli jsme o tom víc přemýšlet!

810
00:40:49,760 --> 00:40:52,400
„Vše nejlepší k rakovině, kámo!“

811
00:40:53,320 --> 00:40:57,360
Byli jsme ukrytí v bytě, za pohovkami,
a čekali, až dorazí.

812
00:40:57,440 --> 00:40:59,360
Když strčil klíč do zámku,

813
00:40:59,960 --> 00:41:02,720
podívali jsme se na sebe.
„Možná to není dobrý nápad,

814
00:41:03,240 --> 00:41:05,040
dělat rakovinovou párty s překvapením.“

815
00:41:05,560 --> 00:41:06,840
Není to neuvěřitelné?

816
00:41:06,920 --> 00:41:08,600
Lidé mají schopnost

817
00:41:08,680 --> 00:41:12,000
uvědomit si v nejdůležitější chvíli,
že nějaký nápad

818
00:41:12,080 --> 00:41:13,640
byl od začátku pitomý.

819
00:41:14,280 --> 00:41:16,920
Dojde vám, co je v sázce.

820
00:41:17,000 --> 00:41:18,280
Řeknete si: „Páni.

821
00:41:18,360 --> 00:41:20,560
Zlato, teď je vhodná chvíle na dítě?“

822
00:41:21,080 --> 00:41:22,080
Doktor povídá:

823
00:41:22,160 --> 00:41:24,600
„Přestřihnout pupeční šňůru.
Co se děje?“

824
00:41:25,120 --> 00:41:27,760
Takhle fungujeme.
Myslíme, až když se něco stane.

825
00:41:27,840 --> 00:41:31,160
Byl v bytě 10-15 vteřin.
A my pořád…

826
00:41:31,880 --> 00:41:33,720
Vlastně jsme se tam vloupali.

827
00:41:34,480 --> 00:41:37,320
Jeden z mých kámošů
je fakt odvážný, říká:

828
00:41:38,160 --> 00:41:39,320
„Seru na to…

829
00:41:41,520 --> 00:41:42,800
Ahoj.“

830
00:41:42,880 --> 00:41:44,400
A majitel bytu: „Co to…“

831
00:41:45,160 --> 00:41:47,240
Došlo nám, že infarkt je hezký dárek.

832
00:41:47,320 --> 00:41:49,440
Čistší způsob odchodu.

833
00:41:50,480 --> 00:41:52,960
Hele, je mu líp. Klid. Je vyléčený.

834
00:41:53,040 --> 00:41:54,360
Dovolil mi o tom žertovat.

835
00:41:54,440 --> 00:41:57,880
Řekl: „Dělej si o mně a o mý
rakovině ve svým pořadu klidně legraci.“

836
00:41:58,400 --> 00:42:00,400
Řekl to těsně před smrtí.

837
00:42:01,600 --> 00:42:03,360
To byl první vtip, co schválil.

838
00:42:03,960 --> 00:42:06,840
Na té párty jsme dali fotbal.
Má to rád.

839
00:42:06,920 --> 00:42:08,960
Byl v bráně. Protože měl rakovinu.

840
00:42:09,480 --> 00:42:13,560
Je velmi těžké vědět, jak reagovat,
když vám to řekne někdo blízký.

841
00:42:14,280 --> 00:42:16,040
Byl jsem první, komu to řekl.

842
00:42:16,120 --> 00:42:18,960
Povídá: „Mám rakovinu.“
„Pij vodu,“ odpověděl jsem.

843
00:42:19,920 --> 00:42:22,440
Nevím, proč to ze mě vyšlo,
ale řekl jsem to.

844
00:42:23,120 --> 00:42:24,680
Byl brankář, jasný?

845
00:42:24,760 --> 00:42:26,120
Je to hrozný brankář.

846
00:42:27,160 --> 00:42:28,400
Míč je vedle něj.

847
00:42:28,920 --> 00:42:31,960
Bylo by snadné ho chytit,
ale on je hroznej.

848
00:42:32,040 --> 00:42:33,440
Míč jde do brány.

849
00:42:33,520 --> 00:42:36,520
Moji přátelé byli tak naštvaní.
Ale nemohli to dát najevo.

850
00:42:37,560 --> 00:42:38,880
Kvůli rakovině.

851
00:42:39,560 --> 00:42:43,400
Není nic příjemnějšího,
než vidět, jak lidi polykají svůj vztek.

852
00:42:43,920 --> 00:42:46,560
Všichni říkali: „Nic se neděje.

853
00:42:49,920 --> 00:42:52,200
Soustřeď se. Koukej kolem. Jo.

854
00:42:54,920 --> 00:42:56,880
V pohodě. Bavíme se.

855
00:42:57,800 --> 00:43:00,880
Bavíš se? Já jo.
Užíváme si to. Jaký skvělý večer!

856
00:43:00,960 --> 00:43:02,160
Žijeme jen jednou.“

857
00:43:07,120 --> 00:43:08,040
Byl jsem naštvanej.

858
00:43:08,720 --> 00:43:11,400
A tehdy mi došlo,
že dělám vtipy o těch, co mám rád.

859
00:43:11,480 --> 00:43:14,800
Šel jsem za ním a povídám:
„Promiň. Máš rakovinu?

860
00:43:15,880 --> 00:43:17,320
No tak můžeš nosit míč.“

861
00:43:24,120 --> 00:43:26,480
V italštině to zní velmi vtipně.

862
00:43:29,320 --> 00:43:32,200
Hrozně se smál…
Nikdy nepiju ve vhodnou dobu.

863
00:43:32,720 --> 00:43:34,960
Pro všechny komiky
je tu potlesk a hotovo.

864
00:43:35,040 --> 00:43:36,520
Byl bych hrozný doktor.

865
00:43:37,640 --> 00:43:39,400
Jako: „Víte, vy máte…

866
00:43:48,240 --> 00:43:49,280
AIDS. Ano.“

867
00:43:50,440 --> 00:43:51,360
Hezký pocit.

868
00:43:52,560 --> 00:43:53,680
Hrozně se smál.

869
00:43:54,280 --> 00:43:56,720
On to ví. Ví, jak ukrývám svou lásku.

870
00:43:56,800 --> 00:44:00,320
Viděl v tom laskavost.
„Nejlepší vtip tvýho života!“

871
00:44:00,400 --> 00:44:01,400
To mě urazilo.

872
00:44:02,040 --> 00:44:03,640
Ne, byl jsem tak šťastný.

873
00:44:03,720 --> 00:44:05,480
Povídám: „Nejlepší vtip mýho života!“

874
00:44:05,560 --> 00:44:06,920
Podívám se na kámoše

875
00:44:07,000 --> 00:44:10,640
a řeknu něco,
co jsem dodnes nepochopil:

876
00:44:10,720 --> 00:44:14,480
„Slyšeli jste tu šílenost,
se kterou jsem setřel toho blbouna?“

877
00:44:15,160 --> 00:44:16,360
Co to znamená?

878
00:44:17,360 --> 00:44:20,320
Vyšlo to ze mě přirozeně,
jako bych vyrost na vesnici.

879
00:44:21,160 --> 00:44:23,600
Moji přátelé udělali
opak toho, co se dělá v Hlasu.

880
00:44:23,680 --> 00:44:25,560
Všichni odvrátili pohled.

881
00:44:27,040 --> 00:44:28,880
Všichni byli tak nesví.

882
00:44:29,840 --> 00:44:33,000
No a já taky,
protože mi došlo,

883
00:44:34,120 --> 00:44:36,840
že jsem neudělal vtip,
abych rozesmál jeho,

884
00:44:36,920 --> 00:44:38,160
ale abych rozesmál sebe.

885
00:44:38,680 --> 00:44:39,760
Kvůli svému smutku.

886
00:44:40,520 --> 00:44:41,760
Kamarádovi není dobře,

887
00:44:42,560 --> 00:44:46,040
a když jsem to ucítil, chtěl jsem
brečet, tak jsem žertoval o lidech.

888
00:44:46,120 --> 00:44:48,120
Ulevilo se mi,
když se s tím museli potýkat.

889
00:44:49,320 --> 00:44:51,560
Napadlo mě: „Měl bys zajít ke cvokaři.“

890
00:44:52,440 --> 00:44:53,520
Šel jsem za cvokařkou.

891
00:44:54,480 --> 00:44:56,840
Řekl jsem jí o té párty. Zareagovala:

892
00:45:00,960 --> 00:45:01,800
„Takže,

893
00:45:03,160 --> 00:45:04,640
když se cítíte zranitelný,

894
00:45:05,680 --> 00:45:07,720
místo, abyste přiznal
ostatním barvu,

895
00:45:07,800 --> 00:45:10,360
protože se bojíte, že vás zavrhnou,

896
00:45:11,160 --> 00:45:13,920
raději z nich uděláte
ještě zranitelnější jedince.

897
00:45:15,440 --> 00:45:16,920
- „Jsem kretén.“
- „Ne.

898
00:45:18,080 --> 00:45:19,120
Ne tak docela.

899
00:45:20,000 --> 00:45:21,840
To není lékařský termín.

900
00:45:22,960 --> 00:45:24,800
Vlastně mě tak napadlo…“

901
00:45:24,880 --> 00:45:27,920
- „Jsem kretén.“
- „Ano!

902
00:45:30,680 --> 00:45:32,440
Takže to bude 72 eur.“

903
00:45:33,520 --> 00:45:36,520
To bylo neuvěřitelné.
Ohromila mě.

904
00:45:37,240 --> 00:45:40,360
Čekal jsem, že bude
našlapovat opatrně, ale ona ne.

905
00:45:40,960 --> 00:45:43,640
Poslal jsem k ní spolubydlícího
kvůli krizi středního věku.

906
00:45:43,720 --> 00:45:45,280
Neuměl o tom mluvit.

907
00:45:45,360 --> 00:45:47,240
Byl u ní mockrát.

908
00:45:47,320 --> 00:45:49,960
Pak řekla něco tak šíleného,
že když mi to doma opakoval,

909
00:45:50,040 --> 00:45:51,200
ohromilo mě to.

910
00:45:51,960 --> 00:45:52,880
Řekla mu:

911
00:45:52,960 --> 00:45:55,760
„Tohle bude naše první pracovní seance.

912
00:45:56,520 --> 00:45:58,480
Konečně mám vaši diagnózu.

913
00:45:59,200 --> 00:46:00,120
Takže…

914
00:46:01,280 --> 00:46:02,960
máte krizi středního věku.“

915
00:46:03,640 --> 00:46:04,600
Řekl: „Jo.

916
00:46:06,400 --> 00:46:08,760
Proto jsem sem přišel, protože…

917
00:46:09,600 --> 00:46:10,720
Byly tu indicie.

918
00:46:11,400 --> 00:46:12,440
Je mi 40.

919
00:46:13,480 --> 00:46:15,200
Procházím krizí.

920
00:46:15,720 --> 00:46:18,400
Nevypadá to tak, ale
ale dejte si dvě a dvě dohromady

921
00:46:18,480 --> 00:46:19,960
a já si nechám svých 72 eur.“

922
00:46:20,480 --> 00:46:21,520
Odpověděla: „Ne.

923
00:46:24,080 --> 00:46:25,560
Nic si nenecháte.

924
00:46:28,440 --> 00:46:30,880
Krize středního věku nic neznamená.

925
00:46:33,760 --> 00:46:37,560
Řekněme, že při narození
máme všichni na zádech malou ulitu.

926
00:46:38,800 --> 00:46:39,720
Jako šnek.

927
00:46:40,840 --> 00:46:41,680
Sledujte mě.

928
00:46:42,640 --> 00:46:43,880
Procházíme životem.

929
00:46:45,640 --> 00:46:47,760
Když najdeme rozhodující zážitek…

930
00:46:49,800 --> 00:46:50,800
ulita!

931
00:46:51,800 --> 00:46:54,160
Bylo vám to jedno.
Myslel jste si, že víte, kdo jste.

932
00:46:54,680 --> 00:46:56,320
Tak jste spěchal po hlavě do života.

933
00:46:56,840 --> 00:46:59,520
Patnáct let, 18, 22, 26, 30…

934
00:47:00,280 --> 00:47:01,840
Myslíte si, že je to doplňovačka.

935
00:47:02,360 --> 00:47:03,920
Ale já to znám. Je to má práce.

936
00:47:04,640 --> 00:47:06,520
Ťuk ťuk, ulita je prázdná.

937
00:47:11,120 --> 00:47:12,040
Tak pokračujeme.

938
00:47:13,240 --> 00:47:14,960
Třicet tři, 36, 40.

939
00:47:15,040 --> 00:47:16,400
Ve čtyřiceti přestanete.

940
00:47:16,480 --> 00:47:17,440
Děláte inventuru.

941
00:47:17,520 --> 00:47:20,280
Zajímá vás jen,
co jste si uložil stranou. A pak…“

942
00:47:24,440 --> 00:47:26,440
„Ale já v ulitě nic nemám.“

943
00:47:27,200 --> 00:47:28,880
„Ulita… Ulita…

944
00:47:31,440 --> 00:47:33,880
Co děláte, když něco ztratíte?

945
00:47:33,960 --> 00:47:35,480
Co děláme my všichni?

946
00:47:38,440 --> 00:47:39,760
Haló, ulitová policie?

947
00:47:40,840 --> 00:47:44,080
Já vím, je to hloupé.
Ale to je krize středního věku.

948
00:47:44,160 --> 00:47:45,360
Je to naléhavé.

949
00:47:46,440 --> 00:47:47,760
Ale žádná není.

950
00:47:49,440 --> 00:47:50,880
Protože už je pozdě.

951
00:47:54,200 --> 00:47:55,480
Jste slimák.“

952
00:48:02,360 --> 00:48:04,680
Byl naprosto dezorientovaný.

953
00:48:04,760 --> 00:48:06,360
Dobelhal se domů.

954
00:48:06,440 --> 00:48:08,240
Spokojeně jsem ležel na gauči.

955
00:48:08,320 --> 00:48:10,640
Skočil na mě: „Musíš žít!“

956
00:48:11,440 --> 00:48:14,160
Odpověděl jsem:
„To jsem měl v plánu, než jsi mě vyděsil.“

957
00:48:14,240 --> 00:48:17,240
On povídá: „Musíš se naučit
dát se dohromady… protože…

958
00:48:18,480 --> 00:48:20,920
- Protože pak ťuk ťuk na ulitu.“
- „Jasně.“

959
00:48:21,720 --> 00:48:24,720
„Chybí mi detaily. Nevím všechno.“

960
00:48:24,800 --> 00:48:26,120
„Haló, ulitová policie?“

961
00:48:26,200 --> 00:48:27,360
„Jasně. Ty jo!

962
00:48:28,000 --> 00:48:31,200
Teď mám všechny detaily.
Vlastně mě děsíš.“

963
00:48:32,520 --> 00:48:36,200
Bylo to legrační.
Mluvit o tom mi ulevilo.

964
00:48:37,160 --> 00:48:39,480
Bylo mi kolem dvaceti
a říkal jsem si:

965
00:48:40,160 --> 00:48:41,400
„Kdy to asi začne?“

966
00:48:42,400 --> 00:48:43,600
Napadlo vás to někdy?

967
00:48:43,680 --> 00:48:46,000
Jako: „Kdy se stanu sám sebou?
Oficiálně?“

968
00:48:46,520 --> 00:48:48,040
Vždycky jsem se cítil nějak

969
00:48:48,120 --> 00:48:51,400
v nesouladu s něčím,
co ostatní tak snadno chápou.

970
00:48:52,240 --> 00:48:53,200
Šílel jsem z toho.

971
00:48:53,280 --> 00:48:55,800
Když jsem viděl, že si spolubydlící
klade stejné otázky,

972
00:48:56,320 --> 00:48:59,480
jaké si táta určitě kladl v 70,
ulevilo mi to. Cítil jsem se líp.

973
00:49:00,000 --> 00:49:02,280
Celý náš život jsme skoro sami sebou.

974
00:49:02,920 --> 00:49:05,560
Musíme se pokusit to zvládnout…
I pouhá účast se počítá.

975
00:49:06,160 --> 00:49:08,680
Budou nás draftovat až do konce.
To mi ulevilo.

976
00:49:09,920 --> 00:49:11,800
Vám taky, řekl bych.

977
00:49:12,320 --> 00:49:15,320
Jako děti jsme byli sami sebou.
Nikdy jsme nebyli víc sami sebou.

978
00:49:15,400 --> 00:49:17,080
Co se v dospělosti pokazí?

979
00:49:18,560 --> 00:49:20,440
Nevím. Nač všechny ty otázky?

980
00:49:20,520 --> 00:49:23,160
Stali jsme se fakt dospělými?
Diskutabilní. Asi ne.

981
00:49:23,680 --> 00:49:25,040
Ti dospělí, co se z nás stali,

982
00:49:25,560 --> 00:49:28,240
vyrostli kolem toho původního dítěte,
aby ho chránili.

983
00:49:28,760 --> 00:49:31,840
Nakonec ho zadusili.
Každý v sobě má mrtvé dítě.

984
00:49:33,000 --> 00:49:35,040
To je můj náhled na život.
Každý má vlastní.

985
00:49:35,720 --> 00:49:36,960
Ne mrtvé, jestli to pomůže.

986
00:49:37,040 --> 00:49:38,600
Uvnitř je dítě v agónii.

987
00:49:39,120 --> 00:49:40,800
Protože bez ohledu na věk,

988
00:49:40,880 --> 00:49:41,960
20, 60, to je jedno,

989
00:49:42,040 --> 00:49:44,840
když jdete po ulici,
vidíte přechod pro chodce a myslíte si:

990
00:49:46,040 --> 00:49:47,760
„Budu šlapat jen na bílý pruhy.“

991
00:49:48,280 --> 00:49:50,480
To vaše dítě říká: „Pořád jsem tady!

992
00:49:51,320 --> 00:49:52,520
Proč jsi plešatý?“

993
00:49:54,720 --> 00:49:55,960
Tohle mě čeká.

994
00:49:57,240 --> 00:49:58,600
Jako dítě jsem byl sám sebou.

995
00:49:59,120 --> 00:50:00,760
Nikoho jsem se nebál.

996
00:50:00,840 --> 00:50:01,960
Někdo nový?

997
00:50:02,040 --> 00:50:04,280
Tak hned za ním: „Ahoj! Jak se máš?

998
00:50:04,800 --> 00:50:07,160
Nebyl jsem Němec. Jen divný hlas.

999
00:50:07,240 --> 00:50:09,960
Lidi si museli říkat:
„To je německý dítě. Ahoj!“

1000
00:50:11,080 --> 00:50:13,440
Když jsem byl dítě,
byl jsem hodně sám sebou.

1001
00:50:14,800 --> 00:50:15,880
Znáte tyhle typy?

1002
00:50:16,920 --> 00:50:19,360
S velkými dospělými hlavami.
Pořád na vás zírají.

1003
00:50:19,440 --> 00:50:20,960
Jako byste jim dlužili peníze.

1004
00:50:22,440 --> 00:50:24,520
Jako když jste na rodinné večeři…

1005
00:50:25,040 --> 00:50:27,160
Dítě, co jste nikdy neviděli.

1006
00:50:27,240 --> 00:50:28,200
Kouká se na vás.

1007
00:50:29,360 --> 00:50:32,680
Pak k vám přijde, zatahá vás
za mikinu. „Bolí mě zadeček.“

1008
00:50:34,440 --> 00:50:36,080
„Dobře. Co?…

1009
00:50:37,640 --> 00:50:42,040
Fakt chceš mluvit se mnou?
Myslím, že jsme si nikdy nepovídali.“

1010
00:50:42,120 --> 00:50:43,800
„Máma řekla žádnou musaku!

1011
00:50:44,920 --> 00:50:47,080
- Dal jsem si dvě.“
- „Jasně!

1012
00:50:49,840 --> 00:50:51,320
Tak jo. Promiň.

1013
00:50:51,400 --> 00:50:54,840
Marcu, slyšel jsi to?
Co mám… Co…

1014
00:50:56,080 --> 00:50:58,200
- Jak se jmenuješ, zlato?“
- „Panayotis!“

1015
00:50:58,280 --> 00:50:59,840
„Dobře, fajn!

1016
00:50:59,920 --> 00:51:01,280
Marcu, je to voják SS!

1017
00:51:01,360 --> 00:51:04,440
Je to divný. Bojím se.
Musím odejít, Marcu!“

1018
00:51:07,640 --> 00:51:10,760
V dětství vám to bylo jedno.
Na střední jde do tuhýho.

1019
00:51:10,840 --> 00:51:14,760
Je to malá společnost.
Tím spíš, když hrajete na akordeon.

1020
00:51:15,640 --> 00:51:18,560
Na základce,
aby mě ostatní měli rádi,

1021
00:51:18,640 --> 00:51:20,600
aby mě měly starší děti rády,

1022
00:51:21,520 --> 00:51:25,120
kupoval jsem z kapesnýho
čokoládu a po škole ji rozdával.

1023
00:51:25,840 --> 00:51:28,960
Pokud přemýšlíte, jakou emoci
cítit, tak je to lítost.

1024
00:51:29,480 --> 00:51:32,400
Celý den jsem nosil
po kapsách rozteklou čokoládu.

1025
00:51:32,480 --> 00:51:34,200
Večer jsem čekal u brány,

1026
00:51:34,280 --> 00:51:37,280
a když vycházeli,
hlásil jsem: „Operace čoko-čoko.“

1027
00:51:38,640 --> 00:51:40,440
Ne v duchu. Nahlas!

1028
00:51:41,240 --> 00:51:44,560
Jako policista ze 70. let v civilu,
trochu pochybný.

1029
00:51:44,640 --> 00:51:46,160
„Operace čoko-čoko!“

1030
00:51:47,240 --> 00:51:51,200
Chodil jsem za nimi. Bylo to ubohé.
„Chcete čokoládu?“ povídám.

1031
00:51:52,200 --> 00:51:55,080
Takový opak pedofilie,
když o tom přemýšlím.

1032
00:51:55,160 --> 00:51:56,960
Ptám se starších dětí: „Čokoládu?

1033
00:51:57,040 --> 00:52:00,000
V mým Twingu je jich hromada.

1034
00:52:00,880 --> 00:52:02,920
Pojďte!“

1035
00:52:07,680 --> 00:52:08,520
Fungovalo to.

1036
00:52:09,320 --> 00:52:11,360
Kamarádili jsme spolu.
Byl jsem důležitý.

1037
00:52:11,880 --> 00:52:16,200
Měl jsem krabici s čokoládama.
Denně jsem jednu, dvě bral do školy.

1038
00:52:16,280 --> 00:52:19,120
Jednou ráno otevřu krabici a není tam nic.

1039
00:52:19,960 --> 00:52:22,320
Vyděsil jsem se jako málokdy v životě.

1040
00:52:22,840 --> 00:52:24,240
Bylo to smutné i legrační.

1041
00:52:24,320 --> 00:52:27,560
Běhal jsem sem a tam
a křičel: „Viděl někdo mé čokolády?“

1042
00:52:28,080 --> 00:52:30,720
Což je docela vtipný.
Napůl smutný, napůl vtipný.

1043
00:52:30,800 --> 00:52:31,640
Smutnovtipný.

1044
00:52:33,360 --> 00:52:35,480
Jdu za sestrou. Ptám se jí.

1045
00:52:35,560 --> 00:52:36,400
Jen odpoví:

1046
00:52:37,280 --> 00:52:38,120
„Ne.“

1047
00:52:39,200 --> 00:52:42,760
Pochopil jsem to a vyplakal
všechny svoje poloslané slzy.

1048
00:52:43,280 --> 00:52:45,680
Řekla větu,
která je v naší rodině kultovní:

1049
00:52:45,760 --> 00:52:47,880
„Uklidni se, pralinko!“

1050
00:52:49,720 --> 00:52:51,360
Očividně má přezdívka.

1051
00:52:51,960 --> 00:52:54,640
Beru nůž a říkám si:
„Zapíchnu ji!“

1052
00:52:55,640 --> 00:52:57,200
Přiběhl otec.

1053
00:52:57,280 --> 00:52:58,600
Popadl nůž.

1054
00:52:59,200 --> 00:53:00,400
Jedna rada.

1055
00:53:00,920 --> 00:53:05,040
Když chcete někoho zabít,
nevykřikujte svůj plán dopředu.

1056
00:53:05,560 --> 00:53:07,760
Překvapivě tím upozorníte místní úřady.

1057
00:53:08,360 --> 00:53:09,840
Vzal ten nůž. „Hej!“

1058
00:53:11,720 --> 00:53:12,720
Odmlčel se.

1059
00:53:13,600 --> 00:53:16,800
Když to můj táta udělá, znamená to,
že vám chce dát životní lekci.

1060
00:53:17,640 --> 00:53:19,800
Můj táta se
do naší výchovy moc nemontoval,

1061
00:53:19,880 --> 00:53:22,040
ale jednou za dva roky
měl veřejnou prezentaci,

1062
00:53:22,840 --> 00:53:24,800
aby ho jako tátu zvolili znovu.

1063
00:53:25,560 --> 00:53:29,400
Byl na konci svého mandátu,
potřeboval něco velkého.

1064
00:53:30,600 --> 00:53:32,080
Vzal ten nůž. „Hej!

1065
00:53:32,880 --> 00:53:35,160
Podívej se… Já musím…“

1066
00:53:35,240 --> 00:53:37,160
Musel improvizovat, chudák.

1067
00:53:39,040 --> 00:53:40,120
Vzal ten nůž.

1068
00:53:40,640 --> 00:53:43,600
Dal ho sestře.
„Bodni ho, dovoluju ti to!“

1069
00:53:44,200 --> 00:53:45,120
Ne, to byl vtip.

1070
00:53:46,080 --> 00:53:49,000
Vzal ten nůž.
Zlomil ho o koleno.

1071
00:53:49,080 --> 00:53:51,560
Říkáte si: „Tvůj táta se vyzná!“ Ne.

1072
00:53:51,640 --> 00:53:54,360
Pořezal si ruku a trochu i koleno.

1073
00:53:54,440 --> 00:53:56,440
„Vidíš? S nožem se nehraje!

1074
00:53:59,640 --> 00:54:00,480
No, jo.

1075
00:54:02,080 --> 00:54:05,240
A ty taky. Co to… Slyšel ses?

1076
00:54:06,120 --> 00:54:09,800
Když něco co řekneš,
dojde to až k tvýmu uchu?“

1077
00:54:10,960 --> 00:54:11,840
Fáze popření.

1078
00:54:12,360 --> 00:54:15,440
Je to chlap. Před svými
dětmi se přece hloupě nezraní.

1079
00:54:15,520 --> 00:54:16,960
„Krvácíš. Jsi v pořádku?“

1080
00:54:17,040 --> 00:54:17,920
Povídá:

1081
00:54:19,240 --> 00:54:20,560
„Jaks na to přišel?“

1082
00:54:21,200 --> 00:54:22,480
To je jeho věta.

1083
00:54:22,560 --> 00:54:25,440
Když se něco děje, řekne:
„Jaks na to přišel?“

1084
00:54:26,320 --> 00:54:29,200
Popřít to nemůže.
To zranění bylo i slyšet.

1085
00:54:30,360 --> 00:54:33,240
Takové „plop“.

1086
00:54:34,080 --> 00:54:34,920
Povídá…

1087
00:54:41,040 --> 00:54:42,600
„Jdi pro mámu. Uvidíme.“

1088
00:54:43,320 --> 00:54:44,680
Bylo to neuvěřitelné.

1089
00:54:44,760 --> 00:54:47,720
Spěchal jsem po schodech.
„Mami, rychle, táta se zranil!“

1090
00:54:47,800 --> 00:54:49,880
Povídá: „On to zvládne, je dospělý!“

1091
00:54:50,520 --> 00:54:52,520
„Nein!“

1092
00:54:52,680 --> 00:54:55,280
Táta umírá na podlaze.
Potřebujeme pomoc.

1093
00:54:57,720 --> 00:54:58,560
Bylo to šílený.

1094
00:54:58,640 --> 00:55:01,400
V ten den jsem začal
dělat vtipy o lásce.

1095
00:55:01,480 --> 00:55:04,720
Místo čokolády.
Bylo to snazší. A méně nebezpečné.

1096
00:55:05,920 --> 00:55:09,040
Rok co rok jsem
postupně budoval to, o čem táta snil.

1097
00:55:09,120 --> 00:55:09,960
Sebejistotu.

1098
00:55:10,600 --> 00:55:15,040
Sebejistý, vtipný, trochu sukničkář,
ale nikdy slaboch.

1099
00:55:15,120 --> 00:55:16,840
Mnohokrát mi to pomohlo,

1100
00:55:17,360 --> 00:55:18,200
ale ne,

1101
00:55:18,880 --> 00:55:20,880
když jsem chtěl líbat holku,
co se mi líbila.

1102
00:55:21,840 --> 00:55:25,280
Mé sebevědomé já
je v koupelně se sklenicí vody.

1103
00:55:26,720 --> 00:55:28,920
A já jsem sám, bezbranný, potím se.

1104
00:55:30,400 --> 00:55:33,480
Zamiloval jsem se
do té dívky jako ve filmech.

1105
00:55:34,520 --> 00:55:37,760
Řekla jednu větu a
já byl zamilovaný, věděl jsem to.

1106
00:55:37,840 --> 00:55:41,200
Bylo to jasné.
Jako teplá voda od uší k prstům na nohou.

1107
00:55:41,920 --> 00:55:43,840
Abyste pochopili tuhle větu,

1108
00:55:44,360 --> 00:55:47,040
musím vám říct
poslední věc o svém dětství.

1109
00:55:47,760 --> 00:55:49,360
Dřív jsem se dotýkal bradavek.

1110
00:55:51,160 --> 00:55:54,000
Jestli se začnete smát,
nemůžeme se o tom bavit.

1111
00:55:54,520 --> 00:55:56,520
Začínám se cítit dobře,
otevřu se vám,

1112
00:55:56,600 --> 00:55:58,720
a vy se začnete smát, to není hezké.

1113
00:55:58,800 --> 00:56:01,680
Nedívejte se na mě tak.
Vidím vaše oči!

1114
00:56:01,760 --> 00:56:04,680
„Vypadal divně,
ale tohle už je moc.“

1115
00:56:04,760 --> 00:56:07,920
Ne! Každý dítě mělo něco divnýho.

1116
00:56:09,760 --> 00:56:11,640
Ne? Nastala pauza.

1117
00:56:11,720 --> 00:56:13,840
Bratra jsme často brávali do nemocnice,

1118
00:56:13,920 --> 00:56:17,320
protože říkával:
„Nebudu dýchat, dokud nebudeme doma!“

1119
00:56:18,960 --> 00:56:21,920
Po 20 metrech spadl
na chodník jako nějaká troska.

1120
00:56:23,000 --> 00:56:25,600
Když jsem byl smutný,
třel jsem si prsa. To bylo moje.

1121
00:56:25,680 --> 00:56:28,120
Cecky, kozy?
Je mnoho způsobů, jak to říct.

1122
00:56:28,200 --> 00:56:29,920
Přestaňte na mě takhle zírat!

1123
00:56:31,240 --> 00:56:33,920
Když mě rodiče poslali pryč,
šel jsem do pokoje a…

1124
00:56:35,080 --> 00:56:36,040
To bylo moje.

1125
00:56:36,640 --> 00:56:38,080
Strčte mě do vězení!

1126
00:56:38,160 --> 00:56:39,320
Všichni jsme to dělali.

1127
00:56:39,400 --> 00:56:41,840
Byla to moje Narnie. Uvolnil jsem napětí.

1128
00:56:41,920 --> 00:56:43,360
Na tom nesejde.

1129
00:56:44,200 --> 00:56:46,600
Důležité je, že jako dítě jsem si říkal:

1130
00:56:46,680 --> 00:56:49,560
„Proč nikdo neví,
že se takhle dá zmizet?“ Dobře.

1131
00:56:51,920 --> 00:56:54,200
Tak jsem o tom začal mluvit.

1132
00:56:54,280 --> 00:56:55,400
Abych to rozšířil.

1133
00:56:56,640 --> 00:56:58,000
Šel jsem za kamarády.

1134
00:56:58,080 --> 00:57:01,560
„Když se dotkneš bradavek…“
„Přestaň za náma chodit.“

1135
00:57:03,680 --> 00:57:04,920
Rychlý trest.

1136
00:57:06,200 --> 00:57:09,920
Tak jsem se snažil mluvit
s přáteli našich, když přišli na večeři.

1137
00:57:11,000 --> 00:57:11,840
Chudáci.

1138
00:57:12,480 --> 00:57:15,200
Čekal jsem na rohu pohovky, tahle.

1139
00:57:18,400 --> 00:57:19,680
Jako bezsrstá kočka.

1140
00:57:21,360 --> 00:57:23,320
Čekal jsem, až si pověsí kabáty.

1141
00:57:23,400 --> 00:57:25,120
Pak jsem s nimi šel dál.

1142
00:57:25,200 --> 00:57:26,120
A udeřil.

1143
00:57:26,840 --> 00:57:27,920
„Promiň, Sylvie,

1144
00:57:28,000 --> 00:57:29,680
ale když si třeš kozy…“

1145
00:57:31,280 --> 00:57:32,840
Měli ze mě velký strach.

1146
00:57:33,400 --> 00:57:34,520
Vyděsili se.

1147
00:57:35,040 --> 00:57:37,960
Pro ně jsem byl jako
Elise Lucetová v Hospodářské kriminálce.

1148
00:57:38,560 --> 00:57:40,360
Otočili se ode mě a řekli: „Ne.

1149
00:57:40,440 --> 00:57:43,560
V této firmě nejsou zaměstnáni
žádní nelegální dělníci.

1150
00:57:43,640 --> 00:57:46,320
Smíte za mnu chodit?
Je to legální?“

1151
00:57:47,120 --> 00:57:48,320
Tak byli vyděšení.

1152
00:57:49,560 --> 00:57:54,240
A jednou večer za mnou
přišla máma řekla:

1153
00:57:56,560 --> 00:57:57,520
„V pořádku, Panayou?

1154
00:57:58,680 --> 00:57:59,520
Jo?

1155
00:58:01,800 --> 00:58:02,640
Skvělý.

1156
00:58:04,680 --> 00:58:06,840
Večer přijdou Marc a Véronique.

1157
00:58:11,920 --> 00:58:14,040
Jsi v pořádku? Ano?

1158
00:58:16,400 --> 00:58:17,240
Bezva.

1159
00:58:19,400 --> 00:58:21,680
Možná bys s nimi neměl mluvit

1160
00:58:22,360 --> 00:58:24,280
o svém malém tajemství.“

1161
00:58:24,360 --> 00:58:25,840
Doma se z toho stalo tabu.

1162
00:58:27,960 --> 00:58:30,920
„Ale jestli si chceš s někým promluvit,
můžeme za cvokařkou.“

1163
00:58:31,440 --> 00:58:33,000
Povídám: „Co je cvokařka?“

1164
00:58:33,960 --> 00:58:36,200
„Cvokařka, Panayou,
je někdo, komu zaplatíš,

1165
00:58:37,720 --> 00:58:40,480
abys měl pocit, že tě poslouchá,
že tě bere jako ostatní.“

1166
00:58:41,240 --> 00:58:44,480
Nejkrásnější definice cvokařky,
jakou jsem kdy slyšel.

1167
00:58:45,080 --> 00:58:47,720
Jen cvokařce můžete říct:
„Jmenuju se Philippe.

1168
00:58:48,720 --> 00:58:51,720
Můj šéf je ke mně hrubý,
ale já to zvládnu, zůstanu profesionální.

1169
00:58:51,800 --> 00:58:54,640
Chodím na kuřáckou pauzu,
ale nekouřím.

1170
00:58:56,200 --> 00:58:59,800
Vyjdu z práce a jdu doleva,
protože je tam květinářství.

1171
00:58:59,880 --> 00:59:03,000
Koupím si tam křečka
a rozmáčknu ho v podpaždí.

1172
00:59:04,880 --> 00:59:05,960
Taková moje slabost.“

1173
00:59:06,760 --> 00:59:09,600
To jde jen s cvokařkou.
Chápete, jako to je štěstí?

1174
00:59:10,160 --> 00:59:11,880
Váš nejlepší přítel by řekl:

1175
00:59:11,960 --> 00:59:13,560
„Philippe, jsi v pořádku? Co…

1176
00:59:16,960 --> 00:59:19,840
Copak prodávají křečky v květinářství?
To jsem netušil.“

1177
00:59:20,400 --> 00:59:22,600
V životě je spousta ohromujících otázek.

1178
00:59:22,680 --> 00:59:24,600
Ale ta cvokařka má radost.

1179
00:59:25,200 --> 00:59:27,440
Říká: „To je výzva!

1180
00:59:28,520 --> 00:59:30,720
Jakou barvu měl ten křeček, Philou?

1181
00:59:32,120 --> 00:59:34,560
Hlodavci bývají
podvědomým symbolem Krista.

1182
00:59:34,640 --> 00:59:36,320
Jo, promluvme si o tom.“

1183
00:59:37,600 --> 00:59:38,560
Je to její práce.

1184
00:59:39,960 --> 00:59:43,360
Sednu si, ale chápu,
že se mi kvůli tomu lidi smějou.

1185
00:59:44,760 --> 00:59:46,720
A tak se rozhodnu o tom nemluvit.

1186
00:59:49,400 --> 00:59:52,520
- „Co děláš celý den?“
- „Často se dotýkám brad…

1187
00:59:54,520 --> 00:59:55,680
Kruci, je dobrá.

1188
00:59:57,480 --> 00:59:58,480
Budu dělat, že nic.“

1189
01:00:00,280 --> 01:00:03,080
Vyděsilo by mě,
kdyby kluk řekl „Budu dělat, že nic.“

1190
01:00:03,880 --> 01:00:07,840
Jejich slovník je tak precizní..
„Řeknu vám všechno, doktorko.“

1191
01:00:09,600 --> 01:00:10,920
Darebák z bondovky.

1192
01:00:11,000 --> 01:00:12,680
„Žádné detaily nevynechám.

1193
01:00:13,640 --> 01:00:15,480
Někdy se cítím

1194
01:00:16,480 --> 01:00:17,320
lehkovážně.

1195
01:00:18,720 --> 01:00:20,560
A zamknu se v pokoji.

1196
01:00:21,240 --> 01:00:22,080
Anebo spíš

1197
01:00:23,200 --> 01:00:24,120
v předsíni.

1198
01:00:24,200 --> 01:00:27,000
A pak si třu…

1199
01:00:30,400 --> 01:00:33,000
usilovně, doktorko,

1200
01:00:33,080 --> 01:00:34,560
oblast bradavek.

1201
01:00:36,000 --> 01:00:37,320
A cítím, že se mi

1202
01:00:38,480 --> 01:00:39,720
proměňuje duše.

1203
01:00:41,040 --> 01:00:43,080
A ten pocit mám rád, doktorko.“

1204
01:00:45,360 --> 01:00:47,400
Řekl jsem to méně děsivě.

1205
01:00:47,480 --> 01:00:49,400
Věřte mi. Byl jsem méně děsivý.

1206
01:00:50,720 --> 01:00:51,640
Ale povídám jí,

1207
01:00:53,200 --> 01:00:55,400
ať vezme jed na to, že je to pravda.

1208
01:00:56,080 --> 01:00:56,920
„Cože?“

1209
01:00:58,120 --> 01:00:59,200
Rozesmála se.

1210
01:01:00,360 --> 01:01:03,800
A já jsem si řekl,
že už o tom nebudu znovu mluvit.

1211
01:01:04,320 --> 01:01:05,760
Už nikdy!

1212
01:01:05,840 --> 01:01:08,520
Dokud Německo nebude…

1213
01:01:08,600 --> 01:01:09,520
Ne, to byl vtip.

1214
01:01:10,520 --> 01:01:13,680
Ale bylo mi to nesmírně trapné.
Hrozně trapné.

1215
01:01:14,480 --> 01:01:17,640
Zakopal jsem to uvnitř.
Léta jsem o tom nemluvil.

1216
01:01:19,040 --> 01:01:21,240
Bylo to moje první rande s tou holkou.

1217
01:01:22,440 --> 01:01:25,080
Není to tak dávno, co poslední holka…

1218
01:01:25,160 --> 01:01:26,400
Bylo to za Chiraca.

1219
01:01:26,480 --> 01:01:29,440
Takže nedávno.

1220
01:01:30,520 --> 01:01:32,760
Nebylo to tak dávno,
bylo mi to nepříjemné.

1221
01:01:32,840 --> 01:01:37,440
První rande. Žertuju,
že bude sex, a ona mě zarazí.

1222
01:01:37,520 --> 01:01:38,480
Povídá: „Hele.

1223
01:01:39,560 --> 01:01:42,640
Děláš si srandu.
Nebavíme se normálně.

1224
01:01:42,720 --> 01:01:46,080
Měli bysme se poznat.
Popovídat si o životě.

1225
01:01:46,640 --> 01:01:49,080
Nemáš vtipnou historku z dětství?“

1226
01:01:52,240 --> 01:01:53,840
Povídám: „Něco bych měl,

1227
01:01:54,520 --> 01:01:56,520
ale začni první, pro zajímavost.“

1228
01:01:57,120 --> 01:01:59,280
Chtěl jsem vědět,
na co se zaměřit.

1229
01:01:59,800 --> 01:02:02,640
Napadlo mě, že to bude něco roztomilého.
„Já první.

1230
01:02:03,320 --> 01:02:04,560
Byla jsem levák,

1231
01:02:05,080 --> 01:02:07,280
ale hrála jsem tenis pravačkou!“

1232
01:02:09,080 --> 01:02:11,400
Na to nemůžu říct:
„Co se mě týče,

1233
01:02:12,760 --> 01:02:15,080
sahám si na bradavky,
abych zmizel!

1234
01:02:15,160 --> 01:02:17,280
Oběma rukama! Oboustranně!“ Ne.

1235
01:02:19,760 --> 01:02:20,840
Tak ji nechám první.

1236
01:02:20,920 --> 01:02:23,240
Řekne něco trochu odvážného.
Já se uvolním.

1237
01:02:23,320 --> 01:02:26,080
Povím jí to. Ztuhne.
Pak povídá: „Cože?

1238
01:02:28,160 --> 01:02:29,000
Já taky.“

1239
01:02:29,520 --> 01:02:30,800
Ujišťuju se: „Cože?“

1240
01:02:31,880 --> 01:02:33,760
Už jste někdy někoho tak milovali,

1241
01:02:33,840 --> 01:02:36,480
že chcete, aby umřel,
protože to nezvládnete?

1242
01:02:36,560 --> 01:02:38,880
Jako: „Mám tě rád!

1243
01:02:38,960 --> 01:02:40,440
Ne, měl jsem je rád.“

1244
01:02:41,480 --> 01:02:43,800
Ne, to se nám nikdy nestalo?
Ani mně ne.

1245
01:02:43,880 --> 01:02:46,880
Chtěl jsem zjistit, jestli jsme stejní.

1246
01:02:46,960 --> 01:02:48,240
Je totéž. Šílenství.

1247
01:02:49,400 --> 01:02:52,240
Zbláznil jsem se. „Do toho!
Povídej. Rád bych to slyšel.“

1248
01:02:52,320 --> 01:02:55,680
Povídá, „No tak.
Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nemůžu.“

1249
01:02:56,240 --> 01:02:57,080
A já: „Jo!“

1250
01:02:58,240 --> 01:02:59,240
Povídá: „Hele…

1251
01:03:04,480 --> 01:03:07,800
Když jsem byla malá,
měla jsem pocit, že překážím.

1252
01:03:08,480 --> 01:03:11,680
Zamykala jsem se v koupelně.
Tak jsem se styděla.

1253
01:03:12,760 --> 01:03:15,040
Cítila jsem se těžká.
Bylo to divný pocit.

1254
01:03:15,680 --> 01:03:19,920
Šla jsem na WC. Žádná voda.
Jen studené kachlíky. Bylo to hrozné.

1255
01:03:20,440 --> 01:03:22,840
A začala jsem si třít žebro.
U mě to bylo žebro.

1256
01:03:22,920 --> 01:03:25,520
Připadalo mi to jako elektrošok.

1257
01:03:25,600 --> 01:03:28,160
Měla jsem pocit, že mizím.

1258
01:03:29,320 --> 01:03:32,640
Už jsem tam nebyla.
Bylo to příjemné. Jako na chvíli umřít.

1259
01:03:32,720 --> 01:03:34,840
Díky tomu si víc vážím života.“

1260
01:03:38,800 --> 01:03:40,000
Povídám jí: „Můžu…

1261
01:03:40,960 --> 01:03:43,200
Můžu si třít bradavku o tvé žebro?

1262
01:03:44,360 --> 01:03:46,440
Abychom zjistili, jestli oba zmizíme.“

1263
01:03:47,720 --> 01:03:48,560
Zasmála se.

1264
01:03:49,680 --> 01:03:51,160
To nebyl vtip. Zasmála se.

1265
01:03:53,040 --> 01:03:56,880
Byl jsem do ní zamilovaný.
A nedokázal ji políbit na prvním rande.

1266
01:03:58,200 --> 01:04:01,200
Druhé rande.
Nedokázal jsem to.

1267
01:04:01,280 --> 01:04:04,400
Třetí rande. Katastrofa.
O čtvrtém rande jsem vám říkal.

1268
01:04:04,920 --> 01:04:08,200
Po čtvrtém rande odchází z bytu.
Jsem se svým spolubydlícím.

1269
01:04:08,280 --> 01:04:11,200
Jsem zoufalý.
„Chce se posunout dál. Oprávněně.

1270
01:04:11,720 --> 01:04:15,120
Čtyři rande? Pak osm?
Dvanáct? Měl bych jí dávat plat.

1271
01:04:15,200 --> 01:04:16,560
To je na pracovní smlouvu.“

1272
01:04:17,080 --> 01:04:19,160
Neposlouchal. Chodil sem a tam.

1273
01:04:19,920 --> 01:04:20,760
Pak povídá: „Ne!

1274
01:04:22,160 --> 01:04:23,720
Políbíme ji!“

1275
01:04:24,240 --> 01:04:27,320
Řekl jsem „Moc tlačíš
na pilu. Děsíš mě.“

1276
01:04:27,400 --> 01:04:28,960
A on na to: „Poslouchej mě!

1277
01:04:29,760 --> 01:04:33,360
Páté rande. Pozveš ji sem.
Budu ve svým pokoji. Nebudu poslouchat.

1278
01:04:34,320 --> 01:04:37,800
Ona zvoní. Otevřeš.
Ale ona zůstane na chodbě.

1279
01:04:39,120 --> 01:04:41,240
Zazvoní.
Otevřeš. Nemluvíš.

1280
01:04:41,320 --> 01:04:44,000
Podíváš se jí do očí
a políbíš ji.

1281
01:04:45,000 --> 01:04:46,960
Ustoupíš. Pozveš ji dál.

1282
01:04:48,360 --> 01:04:49,320
Řekneš ‚Ahoj.

1283
01:04:50,240 --> 01:04:53,440
Nebyly to nejdelší
tři minuty ve tvým životě?‘“

1284
01:04:57,240 --> 01:04:59,760
S odstupem času chápu, že to byla blbost.

1285
01:05:00,560 --> 01:05:04,040
Ale tehdy, snad vás to
nenaštve, říkám: „Ty jsi génius!“

1286
01:05:04,120 --> 01:05:06,120
Tolik věcí ukazovalo na pravý opak.

1287
01:05:06,200 --> 01:05:08,400
Osm exmanželek.
Alimenty na dvanáct dětí.

1288
01:05:08,480 --> 01:05:09,480
Je to vůbec legální?

1289
01:05:10,680 --> 01:05:13,560
Poslechl jsem ho.
O 72 hodin později, hezky oblečený,

1290
01:05:13,640 --> 01:05:15,240
čekám na pátý rande.

1291
01:05:17,000 --> 01:05:19,920
Ona dorazí.
Slyšíme její podpatky na dřevěný podlaze.

1292
01:05:20,440 --> 01:05:23,360
Říkám „slyšíme“, protože už otevřel
dveře. „Slyšíš? Už jde.“

1293
01:05:23,440 --> 01:05:25,200
„Hele. Je mi nás dvou líto.

1294
01:05:25,280 --> 01:05:27,880
Je to fakt divný. Oblíkni si kalhoty.“

1295
01:05:30,080 --> 01:05:30,920
Ona zvoní.

1296
01:05:35,200 --> 01:05:36,040
Otevřu.

1297
01:05:37,960 --> 01:05:39,320
Dívám se jí do očí.

1298
01:05:41,960 --> 01:05:42,800
A nic.

1299
01:05:44,200 --> 01:05:45,400
V mé hlavě je…

1300
01:05:47,240 --> 01:05:51,840
A ona přistoupí blíž ke mně.
Jak jsem čekal.

1301
01:05:52,760 --> 01:05:55,120
Představte si to. U někoho
zazvoníte. On vám otevře…

1302
01:05:57,320 --> 01:06:00,640
Začnete o sobě pochybovat.
„Zvonil jsem já, nebo ty?

1303
01:06:00,720 --> 01:06:02,720
Kdo projde dveřma? Nechápu to.“

1304
01:06:03,600 --> 01:06:06,520
Bez váhání jde blíž.
Mám strach.

1305
01:06:06,600 --> 01:06:08,680
On řekl, že má zůstat na chodbě.

1306
01:06:09,240 --> 01:06:12,400
Loktem ji zablokuju.
Jako by to byla přirozená póza.

1307
01:06:12,480 --> 01:06:14,680
Ustoupí.
Povídá: „Není ti nic, Panayotisi?“

1308
01:06:14,760 --> 01:06:17,240
Napadá mě:
„Teď, nebo nikdy, do akce!“

1309
01:06:18,000 --> 01:06:20,960
Jdu ji políbit,
ale ne jako v romantickém filmu.

1310
01:06:21,920 --> 01:06:23,160
Je to jako film o zombie.

1311
01:06:23,840 --> 01:06:24,680
Šel jsem……

1312
01:06:26,360 --> 01:06:28,920
Čím jsem byl blíž,
tím víc ustupovala dozadu.

1313
01:06:29,440 --> 01:06:31,520
Říkám si: „Je to dál,
než jsem čekal.

1314
01:06:32,240 --> 01:06:34,760
Kdybych to věděl, vzal bych si svačinu.“

1315
01:06:35,560 --> 01:06:39,480
Nemohl jsem dál. Dosáhl
jsem hranice izometrického napětí hýždí.

1316
01:06:40,120 --> 01:06:40,960
Žádné líbání.

1317
01:06:41,040 --> 01:06:42,360
Nesahat. Nic.

1318
01:06:43,640 --> 01:06:48,080
Ale nedokázal jsem říct než:
„Nejdelší tři minuty tvého života.“

1319
01:06:49,840 --> 01:06:51,680
Trapné. Použil jsem tenhle tón.

1320
01:06:52,280 --> 01:06:54,720
Nechutné. Jako bych ji mučil.

1321
01:06:55,600 --> 01:06:58,440
„Nejdelší tři minuty,
co jsi strávila na gestapu.“

1322
01:06:58,520 --> 01:07:00,880
Fakt divný.

1323
01:07:00,960 --> 01:07:04,680
Narovnala se.
„Nejdelší tři minuty v mém životě?

1324
01:07:06,360 --> 01:07:09,040
Narážíš na ty tři minuty
tvýho divnýho chování?

1325
01:07:11,280 --> 01:07:12,640
Chtěl jsi mě políbit?“

1326
01:07:14,000 --> 01:07:17,520
„Jak jsi na to přišla?“ zeptal jsem se.

1327
01:07:19,400 --> 01:07:22,440
Nemohl jsem se dotknout bradavky
abych zmizel. Věděla o tom!

1328
01:07:23,040 --> 01:07:27,160
Tak jsem si říkal:
„Asi by pomohlo, kdyby umřela.

1329
01:07:29,000 --> 01:07:30,040
Pohnem se z místa.

1330
01:07:30,760 --> 01:07:31,760
Hlavně já.“

1331
01:07:32,400 --> 01:07:34,560
Takže jsem selhal. Jsem v bytě.

1332
01:07:34,640 --> 01:07:37,960
Ona je na chodbě.
Mezi námi jsou otevřené dveře.

1333
01:07:38,040 --> 01:07:39,040
Jen tak.

1334
01:07:39,120 --> 01:07:39,960
Povídáme si.

1335
01:07:40,520 --> 01:07:46,160
V mrtvém úhlu vidím,
že je někdo u zdi.

1336
01:07:47,040 --> 01:07:47,880
Jen slyším:

1337
01:07:49,200 --> 01:07:50,440
„Polib ji!“

1338
01:07:51,560 --> 01:07:53,520
Jako by byl na fotbale, parchant.

1339
01:07:54,040 --> 01:07:56,440
Ona ten hlas slyší.
Nakoukne dovnitř.

1340
01:07:56,520 --> 01:07:57,520
Vidí ho!

1341
01:07:58,920 --> 01:08:00,000
„Tvůj spolubydlící?“

1342
01:08:00,080 --> 01:08:02,160
Odpovím: „Hm? Cože?“

1343
01:08:02,240 --> 01:08:04,320
Pokračuje: „Není to tvůj spolubydlící?

1344
01:08:07,640 --> 01:08:09,440
Je tam chlap v trenýrkách.

1345
01:08:10,760 --> 01:08:13,080
Proto nechceš, abych šla dál?“

1346
01:08:13,600 --> 01:08:16,720
Nevím, jestli to byl vtip,
nebo mě chtěla trochu postrčit.

1347
01:08:17,240 --> 01:08:19,960
Ale vzal jsem to doslova.
A řekl jsem…

1348
01:08:26,640 --> 01:08:27,880
„Nikoho nevidím.“

1349
01:08:29,600 --> 01:08:30,600
Popřel jsem ho.

1350
01:08:32,040 --> 01:08:32,880
Doslova.

1351
01:08:33,440 --> 01:08:35,440
I když tam byl. Snažil jsem se.

1352
01:08:35,960 --> 01:08:39,800
Odvážný krok. Jako kdyby ona
řekla: „Ta tvá lampa je fakt stylová!“

1353
01:08:40,520 --> 01:08:41,760
Jsem fakt blbec!

1354
01:08:42,520 --> 01:08:44,760
Napadlo mě:
„Ne, tohle jsi určitě neřek.“

1355
01:08:45,360 --> 01:08:47,920
Snažil jsem se to napravit
a dělat, že jde o vtip,

1356
01:08:48,000 --> 01:08:49,840
ale ta pauza byla výmluvná.

1357
01:08:50,520 --> 01:08:51,760
„Nikoho nevidím.“

1358
01:08:55,920 --> 01:08:56,760
To je blbec.

1359
01:08:58,080 --> 01:09:01,040
Naštěstí má smysl pro humor.
Povídá: „Takže není pravý?“

1360
01:09:02,240 --> 01:09:03,080
„No jo.“

1361
01:09:07,720 --> 01:09:09,400
„Vidím ho opravdu dobře.

1362
01:09:12,840 --> 01:09:15,040
Pardon. Moc mě těší.

1363
01:09:15,960 --> 01:09:17,960
Mám zvláštní otázku. Jste pravý?“

1364
01:09:18,480 --> 01:09:19,520
A on…

1365
01:09:30,440 --> 01:09:31,680
„Kruci, já nevím.

1366
01:09:35,120 --> 01:09:36,880
Ale vejdu se do ulity.“

1367
01:09:47,600 --> 01:09:48,640
Pravda je horší.

1368
01:09:48,720 --> 01:09:51,480
Mluvila s ním.
On se otočil a odešel.

1369
01:09:51,560 --> 01:09:54,120
Jako že: „Když neodpovím,
nepozná, že tu jsem.“

1370
01:09:55,080 --> 01:09:57,040
Podívala se na mě.

1371
01:09:57,720 --> 01:10:00,160
Říká: „Občas jsi trochu blbec.“

1372
01:10:00,240 --> 01:10:01,640
Strčila do dveří.

1373
01:10:02,480 --> 01:10:04,160
Sebevědomě vstoupila.

1374
01:10:04,240 --> 01:10:05,440
Jako by tam bydlela.

1375
01:10:06,280 --> 01:10:08,720
A zatlačila mě do rohu.

1376
01:10:10,000 --> 01:10:11,400
Podívala se mi do očí.

1377
01:10:12,560 --> 01:10:13,480
Nebylo to hezké.

1378
01:10:14,560 --> 01:10:15,400
Sova.

1379
01:10:19,160 --> 01:10:22,280
Poznal jsem, že jí došlo,
že nevím jak na to.

1380
01:10:23,320 --> 01:10:26,000
Že to jde mimo mě.
Není to součástí DNA mé rodiny.

1381
01:10:27,960 --> 01:10:28,800
Políbila mě.

1382
01:10:35,440 --> 01:10:36,520
Nejsem štěně!

1383
01:10:38,400 --> 01:10:41,320
Bylo to trochu jako:
„On se sám vykadil!

1384
01:10:41,400 --> 01:10:42,960
Dobrá práce, Azorku!“ Ne.

1385
01:10:47,640 --> 01:10:49,000
Nic jsem necítil.

1386
01:10:51,800 --> 01:10:53,640
„Nevíme, co si myslet!“

1387
01:10:55,000 --> 01:10:58,800
Stál jsem tam jako balvan.

1388
01:10:58,880 --> 01:11:03,960
Byla mi zima.
Cítil jsem jsem, jak je mezi námi odstup.

1389
01:11:04,040 --> 01:11:06,400
Byl jsem daleko. Sám. Bylo to divný.

1390
01:11:06,920 --> 01:11:08,480
Šla k pohovce.

1391
01:11:09,040 --> 01:11:11,120
Tak jsem šel taky.
Moje místo. Zvláštní.

1392
01:11:12,200 --> 01:11:13,440
Bavíme se hodinu, dvě.

1393
01:11:13,520 --> 01:11:15,720
A když jak se bavíme,

1394
01:11:15,800 --> 01:11:18,760
mám pocit, že ji miluju.

1395
01:11:19,560 --> 01:11:21,400
Ale když mě políbí, nic.

1396
01:11:22,640 --> 01:11:24,480
Má práci, tak musí jít.

1397
01:11:24,560 --> 01:11:27,720
Odvedu ji ke dveřím.
Velmi pomalu mě políbí.

1398
01:11:27,800 --> 01:11:30,160
Nic. Horší než předtím. Je to divný.

1399
01:11:30,680 --> 01:11:34,480
Povídá: „Myslím, že se teď
budeme vídat častěji.“

1400
01:11:35,600 --> 01:11:37,120
Odpovídám: „Ano.“

1401
01:11:41,400 --> 01:11:42,720
V té době už jsem směl.

1402
01:11:44,160 --> 01:11:45,120
Cítím se ztracený.

1403
01:11:46,480 --> 01:11:48,920
Vracím se zpátky. Ujdu metr.

1404
01:11:50,200 --> 01:11:52,440
Sednu na gauč a myslím si,

1405
01:11:52,520 --> 01:11:54,360
takhle, slovo od slova:

1406
01:11:55,960 --> 01:11:56,880
„Teď už to víš.

1407
01:11:59,080 --> 01:12:00,640
Jen nevíš, jak milovat.“

1408
01:12:01,720 --> 01:12:04,320
Na zádech mám husinu.
Je to hloupé, ale věřil jsem tomu.

1409
01:12:04,400 --> 01:12:09,360
Přesvědčil jsem se. Sám sebe.
„Nevíš, jak milovat. To se stává.

1410
01:12:09,440 --> 01:12:11,840
Tvůj táta to moc neuměl
a tak to taky neumíš.

1411
01:12:11,920 --> 01:12:12,960
Takhle to chodí.

1412
01:12:13,040 --> 01:12:15,960
Někdo je v lásce dobrý
a někdo ne.

1413
01:12:16,040 --> 01:12:19,920
Někdo umí péct chleba.
Od jiných ti nechutná. Nejde to.

1414
01:12:20,840 --> 01:12:22,080
Potřebuje víc soli.“

1415
01:12:23,720 --> 01:12:25,160
Vyšel můj spolubydlící.

1416
01:12:25,240 --> 01:12:28,240
Všechno slyšel.
Položil mi ruku na rameno.

1417
01:12:28,920 --> 01:12:29,840
Zašeptal:

1418
01:12:30,520 --> 01:12:33,600
„Teď už jsi sakra chlap!
Jsem na tebe hrdý.“

1419
01:12:34,920 --> 01:12:36,840
Cítil jsem šimrání v žaludku.

1420
01:12:38,160 --> 01:12:40,400
Napadlo mě: „Mám ho rád?“

1421
01:12:43,520 --> 01:12:46,320
Rád bych vám řekl,
že chodím s tou holkou,

1422
01:12:46,400 --> 01:12:47,680
máme krásné děti,

1423
01:12:47,760 --> 01:12:51,480
vídáme se každý víkend
na obědě.

1424
01:12:52,720 --> 01:12:53,640
Vejce Benedikt.

1425
01:12:55,080 --> 01:12:56,520
Ale už nikdy jsem ji neviděl.

1426
01:12:59,320 --> 01:13:00,680
Někteří jsou zklamaní.

1427
01:13:01,320 --> 01:13:03,280
Pro vás je to show.
Jenže je to můj život.

1428
01:13:07,960 --> 01:13:10,400
Nedávno měl tenhle pořad premiéru.

1429
01:13:11,200 --> 01:13:13,680
Myslím před tou krásnou pandémií.

1430
01:13:13,760 --> 01:13:15,680
Mňam! Měli bychom si to zopakovat.

1431
01:13:17,120 --> 01:13:20,400
Před premiérou jsem se bál.
Když se bojím, volám mámě.

1432
01:13:20,480 --> 01:13:22,600
Abych jí řek, že se bojím. Pragmatik.

1433
01:13:23,760 --> 01:13:25,760
Říkám jí:
„Nejsem ve své kůži.“

1434
01:13:26,520 --> 01:13:28,520
A ona: „Je s tím tak otravný!

1435
01:13:29,040 --> 01:13:30,680
Ano, Panayou, jsi to ty!

1436
01:13:31,200 --> 01:13:33,600
Když jsi volal, bylo tam tvé jméno!“

1437
01:13:34,320 --> 01:13:36,440
V takových chvílích je vždy tak roztomilá.

1438
01:13:37,000 --> 01:13:38,360
„Jde o to představení?“

1439
01:13:38,920 --> 01:13:41,760
Odpovím: „Nevím. Asi jo.“

1440
01:13:42,440 --> 01:13:43,880
„Víš, je to tvá premiéra.

1441
01:13:44,760 --> 01:13:47,240
Premiéra na jevišti
je vždy jako poprvé.

1442
01:13:47,320 --> 01:13:48,480
Zkusíš si to.

1443
01:13:49,080 --> 01:13:51,240
Když to tak necítíš, zkus něco jiného.

1444
01:13:52,080 --> 01:13:53,200
A je to tvá premiéra.

1445
01:13:53,720 --> 01:13:56,200
Když tak to poděláš. O nic nejde.“
„Dost!

1446
01:13:57,200 --> 01:13:58,640
Už jsi toho řekla dost.“

1447
01:13:59,280 --> 01:14:01,680
Vždycky to dělá jako
Jean-Claude Van Damme.

1448
01:14:01,760 --> 01:14:07,920
Řekla: „Při zatloukání hřebíku
úspěchu se klepneš do prstu!“

1449
01:14:08,000 --> 01:14:09,800
Pak dá telefon tátovi.

1450
01:14:11,400 --> 01:14:14,640
Ten si ho vezme.
Slyším jeho dech. Jdu do toho.

1451
01:14:14,720 --> 01:14:15,560
Řeknu mu:

1452
01:14:16,520 --> 01:14:17,360
„Mám strach.“

1453
01:14:17,960 --> 01:14:19,920
Jsou v tom city. Zarazí se.

1454
01:14:21,280 --> 01:14:25,240
Povídá: „Jde o ten pořad?“
Odpovím: „Jak jsi na to přišel?“

1455
01:14:26,040 --> 01:14:28,240
Řekne: „Zavolej po premiéře.

1456
01:14:28,320 --> 01:14:31,560
Pověz mi to, až bude po všem.
Ne, když to máš rozdělaný.

1457
01:14:33,640 --> 01:14:34,480
Slyšel jsem…

1458
01:14:35,760 --> 01:14:38,720
to, co dělají po divným vtipu
do telefonu jen tátové.

1459
01:14:39,600 --> 01:14:41,400
Pochopil jsem, že jsme stejní.

1460
01:14:42,080 --> 01:14:43,760
Poprvé jsem hrál jeho hru.

1461
01:14:44,280 --> 01:14:46,760
„Mám ti to říct, až bude po všem?

1462
01:14:47,320 --> 01:14:48,160
Tak jo.

1463
01:14:48,680 --> 01:14:52,360
Až bude moje přítelkyně těhotná,
mám ti to říct po porodu?“

1464
01:14:53,320 --> 01:14:55,520
Odpoví: „Ano.“

1465
01:14:57,320 --> 01:14:58,160
Takové ego.

1466
01:14:58,880 --> 01:15:01,320
Čekáme, kdo z nás
poleví jako první.

1467
01:15:02,320 --> 01:15:05,520
„Zavolej mi, až se
tvoje holka vrátí z nemocnice.“

1468
01:15:05,600 --> 01:15:08,680
„Zavolá ti sama, takže já nemusím.“

1469
01:15:10,200 --> 01:15:12,560
On řekne:
„Zavolá mi to dítě. Žádný strach.“

1470
01:15:15,960 --> 01:15:18,280
A protože je vtipálek, dodá:

1471
01:15:19,440 --> 01:15:21,080
„Pořád single, co?

1472
01:15:22,920 --> 01:15:24,400
Zavolej mi, až to skončí.“

1473
01:15:35,320 --> 01:15:36,720
„Co se tohohle týče, možná

1474
01:15:36,800 --> 01:15:38,160
jsem napsal tenhle pořad,

1475
01:15:39,200 --> 01:15:41,440
abych tobě a mámě
řekl něco, co mi nešlo

1476
01:15:41,520 --> 01:15:44,080
a co neumím říct ani sobě
a otravuje mě to.“

1477
01:15:45,440 --> 01:15:46,280
Odpověděl:

1478
01:15:48,200 --> 01:15:49,760
„To asi víme, ty rošťáku.

1479
01:15:51,640 --> 01:15:53,560
Měl bys vědět, že já…„ A já udělám…

1480
01:15:54,720 --> 01:15:55,840
Zareaguje: „Cože?“

1481
01:15:55,920 --> 01:15:57,280
Odpovím: „Neříkej to.“

1482
01:15:57,920 --> 01:16:01,040
On na to: „Ani nechci.“
Já na to: „Neříkej to.“

1483
01:16:01,560 --> 01:16:02,560
„Neřeknu to.“

1484
01:16:03,760 --> 01:16:04,840
Nastala pauza.

1485
01:16:05,760 --> 01:16:06,840
A pak dodal:

1486
01:16:09,320 --> 01:16:10,800
„Ať ti to vystoupení vyjde.“

1487
01:16:11,560 --> 01:16:12,400
A já na to:

1488
01:16:13,840 --> 01:16:14,680
„Tobě taky.“

1489
01:16:18,520 --> 01:16:19,360
Málem jsem řekl:

1490
01:16:20,480 --> 01:16:22,440
„Děkuju. Hezký večer.“

1491
01:17:27,840 --> 01:17:32,840
DĚKUJU MÁMĚ A TÁTOVI

1492
01:18:50,720 --> 01:18:53,720
Překlad titulků: Petr Miklica